Tomáš Maštalír: Ležení na pláži je pro mě momentálně neexistující disciplína

Herec Tomáš Maštalír (48) patří dlouhodobě k výrazným osobnostem česko-slovenské herecké scény. Diváci ho znají nejen z filmů a seriálů, ale i z divadelních prken, kde pravidelně potvrzuje svou žánrovou všestrannost. V nové komedii režiséra Andyho Fehua (40) Když se zhasne, která právě vstupuje do kin, ztvárnil jednu z hlavních rolí. V rozhovoru pro SEDMIČKU promluvil nejen o natáčení, herectví a spolupráci s českými kolegy, ale i o své vášni pro gastronomii, cestování, rodině nebo o tom, proč si od nového roku raději nic nepřeje.

Hrajete často protichůdné postavy. Která poloha vás láká víc?

Na své práci mám rád i tu pestrost. Nechtěl bych hrát pořád stejné typy postav. V divadle i ve filmu mám možnost pohybovat se napříč žánry a charaktery, což mě baví a naplňuje. Rád střídám role, zkouším různé polohy a užívám si jakýkoli žánr, který mi umožní objevovat nové stránky postav i sebe samotného. Právě i ta proměnlivost a rozmanitost je pro mě na herectví tak zajímavá.

Ovlivní vás role, kterou hrajete, i mimo natáčení?

Nemyslím si, že se vždycky svobodně rozhodujeme o tom, co v nás zůstane a co ne. Když pracujete na něčem novém, jste vtažený do intenzivního hledání řešení, zabere vám to část mysli a nosíte si to v sobě. Někdy s tím usínáte, někdy se s tím budíte. Proto také nejde jednoduše říct: "Teď to vypnu a nebudu na to myslet," zvlášť když to ještě není hotové. Nejvíc se to dá vypnout většinou až po dokončení, ale v období tvorby to držíte v hlavě opravdu intenzivně. Myslím si, že to platí i v jiných profesích, nejen v herectví.

Právě šel do kin snímek českého režiséra Andyho Fehua Když se zhasne. Proč by podle vás měli diváci jít na film do kina?

Je to další, podle mě velmi zajímavá, sonda do toho, jak si dokážeme sami sobě komplikovat život. Jak jsme až směšně tragičtí v tom, že se nedokážeme problémům postavit čelem a být upřímní ani sami k sobě, ani ke svému okolí. Právě v tom je ten příběh zajímavý, ale zároveň podaný s nadhledem a humorem.

Ve filmu hrajete manžela Niny, kterou ztvárňuje Petra Hřebíčková. Jak se vám s Petrou spolupracovalo? A byla to vaše první spolupráce?

Ano, byla to naše první spolupráce. Petru samozřejmě znám a velmi si jí vážím jako herečky, je to skvělá herecká partnerka. O to víc jsem byl rád a vděčný, že jsme dostali příležitost setkat se spolu před kamerou. A rozhodně mě to nezklamalo.

Jak rád odpočíváte?

Záleží na tom, co si zrovna můžu dovolit. Někdy je největší luxus vypnout a odpočinout si jen spánkem. Tím, že mám práce docela hodně, je pro mě ale často největším odpočinkem už to, že můžeme být celá rodina pohromadě a užívat si společný čas, ať už při jakékoli aktivitě. A v zimě, když se naskytne příležitost, rád vyrazím na lyže. Hory jsou pro mě místo, kde dokážu opravdu vypnout a načerpat energii.

A když vyrazíte s rodinou na letní dovolenou, dokážete si lehnout na pláž, nebo spíš chodíte a objevujete?

Rád bych upozornil, že mám dvě malé děti, takže momentálně je ležení na pláži pro mě v podstatě neexistující disciplína. Ale když jsem ještě děti neměl, naopak jsem vysloveně potřeboval na lehátku jen ležet a odpočívat. Nejsem typ fakultativního turisty, nemám potřebu absolvovat organizované výlety ani projít každé město a vidět každou památku.

Co vás nabíjí po psychické stránce?

Především pocit, že moje práce má smysl a že jsem, byť třeba jen malým dílem, přínosem k tomu, co společně vytváříme pro lidi. A pak samozřejmě rodina. Když se na mě smějí moje děti, když se mi vrhnou do náruče a když můžeme být spolu a užít si klidný, bezproblémový čas, je to pro mě ta největší energie.

Co si přejete od letošního roku?

Od letošního roku si vlastně nic konkrétního nepřeji. Nemívám ani předsevzetí, ani žádná speciální přání. Možná jen to, aby nebylo hůř.