Lucie Jindrák Skřivánková proměnila symbol minulosti v nový vzkaz

Chceme udělat změnu. Víme, že bychom měli. Jenže některé změny nejsou jen o rozhodnutí. Jsou o každodenním zápasu se sebou samým, o pochybnostech i o nekonečném přesvědčování, že "ještě jedna" nic neovlivní.

Cigaretu  totiž jen tak neodložíme. Postupně se stane součástí našich rituálů, myšlenek i emocí a vytváří si důvody, proč zůstat. Právě proto je tak těžké ji nechat za sebou. Když se to ale podaří, přichází pocit hrdosti. Pocit, že jsme dokázali překonat něco, co se každému nepovede.

A pokud cesta k úplnému konci není hned možná? I v tu chvíli  lze udělatkrok správným směrem. Bezdýmné alternativy jsou o možnosti lepší volby. Jsou o snaze změnit zakořeněné návyky způsobem, který může být lepší než to, co bylo předtím.

Proměna předmětů i příběhů

Popelníky jsou symbolem minulosti spojeným  s cigaretami. Jde o předměty, které nás provázely roky, někdy jako reklamní drobnosti, jindy jako součást domácností. Právě jejich význam se stal výchozím bodem letošního projektu Světa bez kouře. Hlavní myšlenku zpracovala umělkyně Lucie Jindrák Skřivánková, která dlouhodobě pracuje s tématem proměny a ve své tvorbě dává známým předmětům nový význam.

Z popelníků, které bývalí kuřáci odevzdávali na začátku letošního roku, vytvořila autorské umělecké dílo pro Svět bez kouře symbolizující změnu a posun dál. Každý odevzdaný popelník se stal součástí společného vzkazu, že minulost nemusí určovat budoucnost a že změna ke světu bez kouře je možná.

Lucie svoje dílo odhalila v laboratoři Svět bez kouře, která je umístěna ve Dvořákových sadech v rámci Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary.

Základ díla tvoří masivní sokl z černých popelníků, který se postupně proměňuje do světlejších a odlehčenějších vrstev symbolizujících nový začátek. Uvnitř objektu jsou ukryté fragmenty skutečných popelníků nesoucí stopy příběhů lidí, kteří se rozhodli něco ve svém životě změnit. Dílo kombinuje různé materiály včetně rozdrcených částí popelníků, díky čemuž místy působí hrubě, jindy naopak křehce a téměř průsvitně. Výsledkem je objekt na pomezí sochy a instalace, který ponechává prostor pro vlastní interpretaci.

"Pro téma změny jsem zvolila princip objektové instalace, v níž se divák stává svědkem okamžiku, který jako by byl těsně před zlomem, mezi pohybem a zastavením, mezi stabilitou a zhroucením. V balančních kamenech se v mém podání tato rovnováha dramaticky vychyluje, a přesto fungují navzdory gravitaci. Vizuálně evokují pád a kolaps, ale také setrvávání v křehkém okamžiku rovnováhy, která je pro změnu, již chceme uskutečnit, tak důležitá. Barevnost se z tmavých tónů postupně posouvá přes světlejší odstíny až k úplné čirosti," říká k projektu umělkyně.

Od první myšlenky po finální instalaci uplynulo téměř šest měsíců. Během nich se z původního konceptu postupně stával komplexní materiálový experiment, ve kterém umělkyně testovala různé formy práce s popelníky, jejich fragmenty i dalšími materiály. Každá fáze přinášela nové otázky. Jak zachovat charakter původních předmětů, jak pracovat s jejich historií a jak jednotlivé části propojit do jednoho výtvarného celku. Tento proces hledání a objevování se stal nedílnou součástí výsledného díla.

"Celá několikaměsíční práce na projektu Svět bez kouře mě naplňovala. Byla to práce s experimentem a materiálem, obsahovala spoustu výzev a vyžadovala velké soustředění. Musím říct, že mě to moc bavilo a jsem za tuto spolupráci vděčná. Pokaždé, když pracuji s konkrétním zadáním, je to pro mě obohacující výzva," dodala Lucie Jindrák Skřivánková.

Instalaci je možné vidět v geodomu laboratoře Svět bez kouře, která je umístěna ve Dvořákových sadech u hotelu Thermal od 3. 7. do 11. 7. 2026 v době od 11:00 - 20:00. Vstup do laboratoře je pouze pro starší 18 let.

Lucie Jindrák Skřivánková bio

Lucie Jindrák Skřivánková je česká malířka a multidisciplinární umělkyně, která patří k výrazným osobnostem současné výtvarné scény. Absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze v ateliéru Michaela Rittsteina a už během studií na sebe upozornila osobitou tvorbou. Ve své práci propojuje malbu, objekty, textil, světelné instalace i nové technologie a dlouhodobě zkoumá možnosti práce s materiálem, strukturou, barvou a světlem. Inspiraci nachází mimo jiné v architektuře a ve své tvorbě často kombinuje klasické výtvarné postupy s neobvyklými materiály, neonem, gobelínem nebo 3D technologiemi. Její díla působí silně na smysly a pohybují se mezi organickou živostí a geometrickou přesností. Vedle galerijní tvorby se věnuje také murálům, instalacím ve veřejném prostoru, mappingu a užitému umění. Své práce vystavila v galeriích v Česku i zahraničí, například v Německu, Brazílii, Švédsku nebo Jižní Koreji, a její díla jsou součástí soukromých sbírek v Česku, na Slovensku i v USA.