Eva Hudečková: Láska je nejmocnější energií vesmíru

"Dělá mě šťastnou, když kolem mě vládne radost a mír, když mohu svými skutky napomáhat dobré věci, když moje kniha přivede čtenáře na lepší myšlenky. Nebo ho inspiruje k pozitivním změnám a přiměje, aby s životem nakládal laskavě," vyznala se herečka a spisovatelka Eva Hudečková (74).

Nikde jsme se nedočetli o vašem dětství. Jaké bylo, co dělali vaši rodiče, jste z umělecké rodiny? Nikdo se vás na to nikdy neptal, nebo jste o tom jen nechtěla nikomu vyprávět?
Není divu, že máte tenhle dojem. Nová doba je zahlcena informacemi, reklamami, snahami upozornit na sebe, na své schopnosti nebo produkty, které volají po uplatnění, slávě, penězích. Mnoho spisů zapadne pod tunami tiskovin, ze dne na den ztrácejí na ceně, duchaplnosti, i bludy tonou v záplavě nesčetných kanálů televizních a internetových stanic. Svému dětství a mým předkům jsem věnovala mnoho medializovaných vzpomínek, z vděku, obdivu a lásky k nim jsem napsala i svou první knížku. Vyšla v roce 1992 pod názvem Bezhlavá kobyla. Všechny moje knihy v sobě nesou vklad, kterým mě obdarovali moji blízcí, jejich osudy, doba a prostředí, z něhož pocházím, zásadně ovlivnily můj život. Ctili boha, svou vlast, dobré mravy a nezastupitelnou úlohu umění ve společnosti. Hudba, literatura, film a divadlo byly v naší rodině posvátné. Za mé herecké éry patřily maminka a babička k mým nejoddanějším divákům. Mých knih se nedožily. Psaní mi pomohlo mnohé pochopit a vyrovnat se s tím.

Mezi poslední rolí a první knihou je šest let časové mezery. Bylo to období tápání a hledání své »parkety«, nebo jste byla aktivní celou dobu, ale výsledek se projevil až v roce 1992?
Původní námět Bezhlavé kobyly jsem přečetla režisérovi Evaldu Schormovi v roce 1972 v tehdejším filmovém klubu v Jungmannově ulici. Ujal se ho a řekl, abych pracovala na scénáři, že chvilku počkáme, až poleví mrazivé normalizační zákazy a politické ovzduší nám umožní realizaci filmu. Po pěti letech svitla naděje, že nastal čas pro změny, ale disidentské hnutí vydalo Chartu 77 a mocenské struktury se ještě více zatvrdily. Bezhlavá kobyla byla na další léta u ledu. Když nastala doba tání, Evald Schorm zemřel. V druhé polovině 80. let jsem začala spolupracovat na svých projektech s režisérem Františkem Vláčilem, byla jsem v sedmém nebi, vedl mě magickou krajinou filmového umění. Jeho zdravotní stav a náhlý skon zmařily uskutečnění našich plánů, ale můj pohled na filmové umění zůstal navždy poznamenán jeho vlivem. V každém filmovém díle, které mě zasáhne svou tajemnou poetičností, nalézám stopy Vláčilovy duše. V době šestileté mezery, na kterou se ptáte, jsem se učila »filmově psát a vidět« podle mustru vrcholných děl naší i světové kinematografie, pracovala jsem na námětech a povídkách. Začátkem devadesátých let Filmové studio Barrandov schválilo tři moje scénáře do výroby. Ale v důsledku zrušení Československého státního filmu z natáčení všech chystaných projektů sešlo. Byla jsem na dně. Můj kamarád, scenárista Jirka Křižan, mě přesvědčil, abych ze ztracených nadějí napsala knihu.

Pomohlo vám vaše jméno a herecká popularita při hledání vydavatele?
S mým jménem a hereckou minulostí kalkuloval spíše můj vydavatel. Moje myšlenky byly jinde. Ztratila jsem několik členů rodiny, jedinou mou starostí bylo, jak je oživit na stránkách mé knihy, jak vyjádřit jejich nenahraditelný vklad do mého života, jak se vypořádat s jejich odchodem, jak naložit s opuštěností míst, na nichž jsem s nimi pobývala, jak se smířit s jejich fyzickou nepřítomností a nalézat je jen ve vzpomínkách. Svět kolem mě byl vyvrácený z kořenů. Stál při mně můj muž, všechna bílá místa v mém srdci zahrnul pochopením a péčí. Pochopila jsem Einsteinovo vyznání, že "láska je nejmocnější energií vesmíru".

Jak a kde hledáte náměty na knihy? Inspiruje vás k tomu třeba i hudba vašeho manžela? Snažíte se programově, aby vždy šlo o dobro a lásku, protože té není nikdy dost, a tak třeba i nevědomky pomáháte některým nešťastným a osamoceným lidem?
Můj muž je hudba sama, je to harmonický člověk v každém ohledu. Jsme spolu sladěni. Soulad je podstatou lásky, dva tóny spojené přízní. Žádné falešné akordy. Bytosti, jež nás milují, nám usnadňují cestu k sebepoznání a seberealizaci, nebrání nám ve zdravém vývoji. Každý z nás si vybírá svého guru, může to být člen rodiny, životní partner, přítel, duchovní, filozof či literární postava. Ale vyrůstat a zrát musíme sami. Dělá mě šťastnou, když kolem mě vládne radost a mír, když mohu svými skutky napomáhat dobré věci, když moje kniha přivede čtenáře na lepší myšlenky nebo ho inspiruje k pozitivním změnám, přiměje ho, aby s životem nakládal laskavě.

Letos máte významné výročí. Když se otočíte, jste spokojenější s tím, čeho jste dosáhla jako spisovatelka, či jako herečka? Je něco, co se vám vyloženě nepovedlo?
Přes pár zlomyslných kousků a nevyslyšených přání osud ke mně nebyl skoupý. Vděčím mu za všechny dary a bonusy, přivedl mi do cesty mého muže. Ztráty nepočítám, za velké zisky se platí vysoká daň. Jsem plná vděku.