Dana Syslová: Měla jsem těžký život, ale mám nádherné stáří

Energická, vtipná, otevřená, přesně taková je herečka Dana Syslová, která na podzim oslaví osmdesáté narozeniny. Pro SEDMIČKU se rozpovídala o radostech i bolesti, ale i o práci a konci některých rolí.

Na podzim vás čekají kulaté narozeniny. Už víte, jak je budete slavit? 

Nejraději bych odjela někam do ciziny, ideálně na hory, kde bych si sedla na terasu, popíjela šampaňské a dívala se na krajinu. Oslavy mě vůbec nelákají - jakékoli, kdykoli a kdekoli. Možná si někdy po premiéře s kolegy posedíme po společné práci, ale co se týče mě samotné, ani rodinné oslavy nemám v oblibě. Beru to tak, že je to jen číslo, nedá se nic dělat, ale slavit nebudu.

Když zrovna nepracujete, jak trávíte volný čas? 

Ležím v posteli, postel miluji. Doktor mi řekl, že pro mě je nejlepší stát, chodit a ležet, ale nesedět. Takže chodím se psem, miluji procházky, a když jsem doma, nesedím u stolu. V posteli mám kolem sebe texty, časopisy, tablet a misku s oříšky - je to pro mě ideální odpočinek. Miluji přírodu, ale doma je postel moje útočiště. 

S kým trávíte ještě čas kromě vašeho čtyřnohého přítele? 

Teď nejvíc času trávím se svým vnukem, kterému už je osmnáct. Když byl malý, byli jsme spolu často a jezdívali na výlety. Potom nastoupil do školy a každý jsme měli své povinnosti. Teď se ke mně zase vrací, dokonce u mě o prázdninách bydlí a chodí tu na brigádu. Je šikovný a myslím, že u babičky je mu dobře. 

Máte teď prázdniny od natáčení Ulice. Na co se na podzim mohou diváci těšit?

Na podzim mě čeká úžasná práce, od září začínám natáčet film s Honzou Svěrákem. Takže v Ulici mám volno. Byli tolerantní, a navíc náš příběh se možná uzavře. V seriálu jsem od roku 2010, pak jsme měli roční pauzu a teď jsme se vrátili s vážným tématem. Pešek dostal mrtvici, Amálka jako zdravotní sestra věděla, co s ním, a všechno dobře dopadlo. Po prázdninách se ale děj vyvine tak, že se opět stěhujeme na chatu do Harasova a byt jsme přenechali vnučce. Možná se v Praze objevíme jen občas, ale velké téma už asi nebude. 

Čeká vás na podzim i divadlo? 

Teď dohrávám a spoustu her už jsem opustila. Mám ještě dvě tři stálice. Ve Viole můžu hrát klidně do devadesáti. Madame Rubinstein ale letos končí, protože vyprší práva. Měla jsem ji moc ráda, krásná role, skvělí kolegové a lidem se líbila. Nové role už neberu, je to nádhera, že můžu říct: "Nechci." Divadlo je náročné. Představa, že ráno vstanu, jdu se psem, letím do divadla a pak ještě točím, to bych už nezvládla. Možná kdyby se objevila úžasná role na vozíčku, tak bych o ní uvažovala, ale jinak jsem se s divadlem smířila. Nemusím večer nikam chodit, když se mi nechce. 

Jste velmi aktivní. Umíte si představit, že byste s prací někdy přestala nadobro? 

Umím. Asi bych se flákala, cestovala, válela se. Ale nevím, co by to se mnou udělalo, možná bych rychle umřela. Teď si přivydělám k důchodu a můžu si dovolit jet, kam chci. Mám nádherné stáčí, těžký život, ale nádherné stáří, jak říkám.