Brambory jsou cennou složkou jídelníčku. Dříve zachraňovaly i životy!

Brambory se pěstují ve více než 150 zemích a patří mezi čtyři nejrozšířenější zemědělské plodiny na světě. Staly se základem mnoha našich národních pokrmů a před smrtí hladem zachránily možná i vaše předky.

Výzkumy určují jako oblast domestikace brambor území dnešního Peru. Došlo k ní přibližně před čtyřmi až pěti tisíci lety. Inkové je označovali jako "papa" a pěstovali v horských oblastech i přímořských nížinách. Do Evropy je přivezli Španělé v roce 1565, tedy před 460 lety. Na území Čech jsou dochovány první záznamy o polním pěstování brambor z poloviny 17. století. Větší rozšíření ploch se však uvádí až od počátku 19. století, kdy bylo především zásluhou jejich pěstování odstraněno dříve velmi časté nebezpečí hladu a kurdějí. V polovině 19. století u nás patřily již mezi základní potraviny. Značný impulz k jejich pěstování zavdal rok 1771, kdy se urodilo málo obilí a habsburskou říši postihl velký hladomor, jemuž v českých zemích podlehlo asi půl milionu lidí, tedy více než desetina obyvatel. Zemědělští odborníci si tehdy vzpomněli na brambory, zemská jablka - Erdapfel neboli erteple - a obilní monokultury začali prokládat bramborovými poli, takže na čas hladomory ustaly. 

Ani brambory však hlad zcela nezažehnaly. V letech 1845 až 1849  zasáhl české země "bramborový hladomor" , kdy úrodu zničila bramborová plíseň. Zemřely tisíce lidí, především na severovýchodní Moravě a ve Slezsku, kde brambory nahradily obilí. Ještě ničivější byl hladomor v jiných částech Evropy - v Irsku neúroda brambor zahubila až milion lidí a další tři miliony přinutila k emigraci. Irové z této tragédie viní Britské impérium, pod jehož správu spadali. Angličanům vyčítali zejména nedostatečnou snahu o pomoc, a někteří dokonce mluvili o genocidě, protože londýnská vláda posílala potravinovou pomoc především do oblastí Irska, kde žili Angličané. 

Bramborová pizza

Slavný van Goghův obraz z roku 1885 výstižně ukazuje, jak se zpočátku brambory jedly: na loupačku, z jedné mísy. Většinou se dochucovaly jen solí, luxusem byla nějaká omáčka. Magdalena Dobromila Rettigová má ve své slavné knize jen několik receptů "ze zemčat" (polévku, knedlíky, koblihy, šlejšky a nákyp). Kupodivu neuvádí tradiční recept "kucmouch" neboli škubánky. Ani jako příloha však zatím nebyly brambory zcela běžné. Francouzští kuchaři už sice vymýšleli nová jídla z brambor, ale zatím jen velmi střídmě. Teprve na počátku dvacátého století přišly brambory do módy.

Slavný propagátor kulinářských specialit Edouard de Pomiane upozorňuje na švýcarské rösti, placky z vařených brambor. Placky ze syrových brambor se staly populárními nejen v českých zemích, ale i v Německu (Kartoffelpuffer) a ve Francii (râpés). V Belgii byla dovedena k dokonalosti výroba bramborových hranolků (pommes-frites). V Americe začali opékat velké brambory ve speciálním papíru (dnes v alobalu). V Mexiku vymysleli bramborovou tortillu a její sláva se rozšířila i do Španělska. A ve Francii se staly módou zapečené brambory gratin dauphinois (se smetanou) a gratin savoyard (se sýrem). Objevují se nové recepty: pommes soufflées (nafouknuté brambory) a nákypy normande a Dunkerque. V Itálii začali dokonce dělat bramborovou pizzu. 

Není nad nové

Na první pohled prosté a levné jídlo: brambory s tvarohem. Ale jde-li o brambory nové, labužníci se zasní. Rozdíl mezi "starými" a "novými" bramborami je propastný. Slupka těch nových by měla být ještě jemná, nezpevněná. Nové brambory se nemusejí loupat, stačí je pořádně omýt a otřít. Brambory se jedí i se slupkou, která je velmi chutná - navíc jsou pod ní ukryty nejcennější živiny. 

Všichni odborníci na zdravou výživu se výjimečně shodují: brambory jsou zdravé. Kalorická hodnota jedné porce vařených brambor (200 g) není vysoká - činí přibližně 110 kalorií. Po bramborách se netloustne a neobsahují cholesterol. Představují významný zdroj energie, neboť obsahují sacharidy, a to převážně ve formě škrobu. Zároveň mají velmi nízký obsah tuku. Jsou také cenným zdrojem vitaminu C - obsahují ho přibližně 15 mg na 100 gramů - a najdeme v nich i vitaminy skupiny B a K.