Zajímavosti o videopůjčovnách: vaz jim srazil internet

Kdo nikdy nenavštívil videopůjčovnu, jako by nebyl. Na počátku devadesátých let vznikaly na každém rohu a nabízely možnost půjčit si zahraniční, ale i erotické filmy, které byly v době před revolucí jen těžko k sehnání.

Kazety VHS se na trhu poprvé objevily v sedmdesátých letech minulého století. VHS je zkratka anglického Video Home System, tedy systému domácího videa. Na kazetu se současně ukládal zvuk i obraz a kazeta VHS obsahovala magnetickou pásku o šířce 12,7 milimetru. Bylo možné koupit několik druhů videokazet, které se lišily kvalitou či délkou záznamu. Kazety VHS se přehrávaly na videorekordérech a první z nich byly opravdu veliké, navíc se složitě ovládaly. Bylo nutné je přetáčet podobně jako magnetofonové kazety a jen stěží se podařilo zastavit záznam v konkrétním místě. Ačkoli počátky kazet VHS a videorekordérů nebyly uživatelsky nejpříznivější, tyto nosiče nečekaly na svou slávu dlouho. 

Vzácná komodita na černém trhu

Už v osmdesátých letech si získaly velkou oblibu. Mnozí z nás si pamatují první nelegální kopie kopií ze Západu, které měly mizernou kvalitu obrazu, a navíc byly namluvené jedním hlasem v neprofesionálním prostředí. Dnes už je to jen úsměvná vzpomínka, ale tehdy to byl neuvěřitelný pokrok. O videokazety byl na černém trhu zájem a pořádaly se hromadné domácí tajné videoprojekce. S kazetami VHS jsme prožili kus života, než je vystřídaly modernější technologie, především DVD. Dodnes však existují způsoby, jak záznamy z kazet VHS digitalizovat. Nové videorekordéry se však už běžně nekoupí. Posledním známým výrobcem byla společnost Funai, která výrobu ukončila v červenci roku 2016.

Diváci chtěli všechno dohnat

Kazety VHS se staly synonymem pro devadesátá léta. Právě v této době u nás vznikaly videopůjčovny doslova na každém rohu. Otevřené hranice umožnily Čechoslovákům zhlédnout to, co jim bylo dříve upíráno, a tak není divu, že se z provozování videopůjčovny stal dobrý byznys. Velká poptávka nebyla jen po filmech té doby, ale i po těch, které vznikly dávno před revolucí. Diváci byli "hladoví" a toužili dohnat všechno, čeho se jim před rokem 1989 nedostávalo. Už v roce 1991 začala v Československu působit společnost Warner Home Video, která ve Spojených státech rozjela svou činnost v roce 1979; přidaly se i další společnosti, jednou z českých byla Lucernafilm Video. Nastal doslova a do písmene boom videopůjčoven.

Z půjčoven se staly samoobsluhy

Počátky videopůjčoven u nás byly trošku kostrbaté. Každý chtěl vidět nějaký film, každý si do půjčovny našel cestu, jen ne každý vlastnil videopřehrávač. Bylo na denním pořádku, že zaměstnanci videopůjčoven přicházeli k zákazníkům domů, pomáhali jim přístroje zprovoznit a učili je s nimi pracovat. Jakmile všechno fungovalo, zákazníkům už nebránilo nic půjčovat si filmy jako na běžícím páse. Hitem půjčoven bývaly kultovní trháky jako Rocky nebo Terminátor, ale pracovníci videopůjčoven byli většinou těmi, od nichž přišlo doporučení na dobrý film. Zpočátku fungovaly videopůjčovny tak, že zákazník přišel k okénku, požádal o konkrétní film nebo žánr a pracovník videopůjčovny vybíral z regálů, co zákazník chtěl. Avšak i videopůjčovny procházely vývojem a staly se z nich samoobsluhy, v nichž si zákazníci vybírali filmy sami podle vlastního uvážení.

Dlouhé fronty na novinky

Ve videopůjčovnách diváci také hledali filmy, které jim utekly v kině. Většinou měli štěstí a tyto snímky byly k dispozici i na kazetách. Za poplatek si tak člověk vychutnal film v pohodlí domova. Kazetu však musel do druhého dne vrátit. A nejlépe přetočenou na začátek. Pravidelní zákazníci do videopůjčovny vyráželi s batohem a v ruce třímali viditelně hodně používanou zákaznickou kartičku. Bývalo zvykem navštěvovat vícero videopůjčoven, zvlášť v případě, kdy lačný divák toužil po nějaké novince. Kdo dřív přišel, ten dřív viděl, a tak mnohdy nezbylo nic jiného než si počkat několik týdnů, až bude kazeta zase zpátky v regálu videopůjčovny. Velké půjčovny byly na velkou poptávku většinou připravené a od novinek měly rovnou několik kusů, aby zákazníci neodcházeli s nepořízenou. Stejnou výhodu však měly i méně známé půjčovny. Člověk zkrátka musel taktizovat a hlavně se rychle rozhodovat, protože kdo zaváhal, ten neměl nic.

Erotickým filmům se dařilo

Samostatnou kapitolou bývaly erotické filmy, o které byl se vznikem videopůjčoven obrovský zájem. V samoobslužných půjčovnách býval pro tento žánr vyhrazený nějaký zastrčený koutek, mnohdy byly tyto filmy umístěny i v jiné místnosti oddělené typickým korálkovým závěsem ve dveřích, aby zaměstnanec půjčovny registroval pohyb na onom místě zapovězeném mládeži. Člověk s lehce potupným pocitem, ale s lechtivým očekáváním přinesl k pultíku prázdný obal kazety VHS a po předložení potřebných údajů mu byla vydána vytoužená kazeta. O erotické a pornografické filmy však zájem opadl s nástupem internetu, který se tímto obsahem jen hemží a je dnes dostupný úplně každému.

Konec videopůjčoven

Vývoj nelze zastavit a nosiče DVD začaly videokazety pomalu vytlačovat z trhu. Videopůjčovny proto přesedlaly na novou platformu, avšak současně nabízely i kazety, aby pokryly širší poptávku. Velký pokles zájmu zaznamenaly okolo roku 2010, kdy lidé přestávali do videopůjčoven chodit. A to nejen v Česku, ale i ve světě. Stály za tím dva důvody. Prvním z nich byla možnost pořídit si DVD s oblíbeným filmem v papírovém obalu za stejnou cenu jako za výpůjčku. Druhým důvodem byl internet na vzestupu, na němž si lidé mohli nelegálně stáhnout filmy přímo do počítače. Konec videopůjčoven se pomalu, ale jistě blížil a jejich provozovatelům nezbylo nic jiného než je nadobro zavřít.