Marek Sendecký: Romové často hrají nepřizpůsobivé, stereotypní role

Vycházející herecká hvězda - tak by se dal bez nadsázky označit Marek Sendecký (27), kterého si nelze na televizní obrazovce nevšimnout. Nejnověji ho diváci mohli vidět v dlouho očekávané sérii Metoda Markovič: Straka a znovu míří na televizní obrazovky v seriálu Inspekce. Jak se mu natáčelo s hereckými bardy? A jak náročné je pro začínajícího herce prosadit se?

Co vás přivedlo k herectví?
Stát se hercem byl můj sen už od malička. Nejvíce mě inspiroval film Rebelové od režiséra Filipa Renče. Chtěl jsem být Zuzanou Norisovou. (smích) To mě pak přešlo a zjistil jsem, že bych mohl být herec.

Kdy jste stál poprvé před kamerou?
Začínal jsem jako komparzista, kde mě zaujalo, jak to vlastně ve světě seriálů chodí. A poprvé jsem zažil ten pocit čekání, čekání a čekání. Moje první role v seriálu přišla až ve chvíli, kdy jsem studoval na herecké škole. Bylo to v seriálu Oktopus v režii Jana Pachla. To bylo úplně poprvé, kdy jsem stál před kamerou, a byl to velmi krásný pocit. Moje scéna byla s hercem Miroslavem Krobotem a byl jsem opravdu nervózní.

O panu Krobotovi se říká, že je tak trochu bručoun. Jaká s ním byla spolupráce?
Vážně?! Tak to jsem vůbec nestihl postřehnout! Naopak mi přišel velmi milý, ochotný a nápomocný, všiml si, že jsem nervózní a snažil se mi pomoct.

Jak?
Říkal: "Uklidni se. Hraješ to dobře."

Je těžké prosadit se dnes v tomto oboru?
Prosadit se je velmi náročné a záleží na mnoha faktorech. Herci dnes mají obrovskou konkurenci, po celé republice jich ročně vychází ze škol stovky. Záleží také na tom, jaký jste herecký typ, a v tom to mám já trochu složitější než někteří mí kolegové.
Určitě je ale důležité nevzdat se a jít si za tím. To štěstíčko někdy přijít musí. Když člověk dělá srdcem to, co ho baví a miluje, vždycky se mu to nějak vrátí.

Myslíte, že to máte složitější kvůli vzhledu? Není to právě naopak výhoda?
Myslím, že by to byla výhoda v jiné zemi než v České republice. Romové v českých filmech a seriálech často hrají většinou nepřizpůsobivé, stereotypní role. Ale musím uznat, že se to začíná zlepšovat a že už je vidět, že mladí režiséři jdou proti těmto stereotypům, což je fajn. Myslím si, že za pár let to bude mnohem lepší. Věřím tomu.

Díky vašemu vzhledu jste dostal roli v jednom z nejočekávanějších seriálů letošního roku - Metoda Markovič: Straka. Musel jste na casting?
Ano, to je pravda, šel jsem klasicky přes casting. Když přišla nabídka do Metody Markovič: Straka, nebylo o čem přemýšlet. Samozřejmě jsem se bál toho, že po mně režisér bude chtít, abych hrál nepřizpůsobivého Roma, ale nakonec jsme našli společný kompromis, aby to tak nebylo, a hledali jsme nějaký střed.

Jak se vám hrálo s Petrem Lněničkou alias Jiřím Markovičem?
Ten byl úplně úžasný. Také si často všímal, že jsem nervózní, a snažil se mě pokaždé uklidnit a dával mi dobré rady, jak co zahrát. Vždycky se také slušně zeptal, jestli o tu radu stojím. Úplný profesionál!

Nyní vás diváci uvidí v novém seriálu Inspekce. Můžete přiblížit, koho tam hrajete?
Moje postava se jmenuje Tibor Horváth a je to takový »bobík«, který se ale nebojí udělat velké rozhodnutí, aby pomohl nejen sobě, ale i ostatním. Víc prozradit nemůžu.

S kým jste se potkal na place?
Na place jsem se potkal s partičkou herců, kteří hráli vězně - Kanwar Šulc, Josef Wiesner, Adam Mašura, Kostas Zerdaloglu a mnoha dalšími. Nerad bych na někoho zapomněl. Měl jsem i pár obrazů s Vojtou Dykem.

Jaký byl Vojta Dyk na natáčení?
Byl velmi profesionální, ale držel si odstup, to je pravda. Ale v pohodě!

Čeká vás teď nějaké další natáčení?
Zatím ne. Chodím po castinzích a uvidíme, jestli něco vyjde, je to hodně i o štěstí.
Ale budu mít 5. června v Žižkovském divadle Járy Cimrmana derniéru představení Panoptikum Kafka, kde hraju Franze Kafku. Diváci mě můžou ještě vidět v inscenaci Kytice od Karla Jaromíra Erbena. Ztvárňuji tam více rolí, ale mojí hlavní rolí je postava Vodníka ve stejnojmenné baladě. To hraju také v Žižkovském divadle Járy Cimrmana se souborem 3D COMPANY.

Herectví vás zatím asi plnohodnotně neuživí. Máte ještě nějakou jinou práci? Nebo bohatého sponzora? (smích)
Sponzora bohužel zatím nemám. (smích) Pracuji ještě jako asistent pedagoga na základní škole. Po prázdninách ale budu pracovat na ZUŠ, kde budu vést dramatické kroužky. Na to se moc těším. Věřím, že budu mít čistší hlavu, více času a práci, která pro mě má smysl.

Máte nějakou vysněnou roli?
Přál bych si, aby vůbec nějaké role byly a abych mohl dělat to, co mě baví. Ale pokud by se mělo jednat o konkrétní roli, chtěl bych hrát v nějakém rodinném dramatu, kde by postava musela řešit nějaké těžké téma.

Komedie vás nelákají?
Nebráním se ani komedii, taky by mě to bavilo.

Co rád děláte ve volném čase?
Ve volném čase rád cvičím, chodím do divadla a rád plavu.

Máte někoho po svém boku?
Zadaný jsem už pár let, podporujeme se a máme se rádi. On je pohodář a klidný a já jsem pravý opak, takže se hezky doplňujeme a inspirujeme navzájem. Je grafik, takže má velký smysl pro detail a divadlo ho taky baví. Ke štěstí už nám chybí jen pejsek.

Jakého pejska byste chtěli?
Pejska bychom chtěli z útulku, ale bojím se, že až bychom tam jeli, chtěl bych si vzít všechny pejsky s sebou.