Retro film Panna a netvor: ateliéry málem lehly popelem

Notoricky známý příběh o Krásce a zvířeti se dočkal mnoha zpracování po celém světě. V roce 1978 se ale přeměnil v rukou slovenského scenáristy a režiséra Juraje Herze (†83) a scenáristy Oty Hofmana (†61) v hororové romantické drama s názvem Panna a netvor. Toto netradiční pojetí vyneslo Herzovi řadu ocenění.

Snímek o krásné dceři zchudlého kupce, která se vydá do zakletého zámku v temných lesích kvůli záchraně svého otce a čekají ji tam děsivé, ale přesto i milostné zážitky s tajemným netvorem, se v mnohém liší od původní předlohy. Například se diváci nedozvědí, jak se z prince, jehož ztvárnil Vlastimil Harapes, stal netvor. Pohádky s tímto motivem většinou příčinu princovy proměny vysvětlují a ve zvíře ho obvykle promění potulná kouzelnice kvůli krutému zacházení s poddanými.

Záměr odklonit se od pohádkové předlohy Herz podtrhl i poněkud temnějším názvem filmu. Jeho cílem nebylo natočit příběh s přívětivým a laskavým zvířetem, a proto vsadil na nekomunikativního opeřence. Obsazení této role bylo předem jasně dané. Herz totiž předchozí film Den pro mou lásku natáčel s Harapesem a byl si jistý, že netvor bude mít v jeho podání perfektní choreografii.

Druhá polovina sedmdesátých let nejspíš nebyla příliš nakloněna velkofilmům Herzova formátu. Byly finančně velice nákladné a nesmírně pracné. Vzhledem k tomu, že Herz nechal postavit v barrandovských ateliérech celý zámek a rozpočet se vyšplhal do astronomických výšin, musel v týchž kulisách natočit ještě pohádku Deváté srdce.

Netvorovo běsnění málem všechno zničilo

Cílevědomý režisér zvládl oba filmy za necelé tři měsíce, ačkoli málem nastala katastrofa, která mohla mít tragické následky. Traduje se, že při natáčení scény, kdy netvor ze šílenství zapaluje zámek, málem shořely ateliéry Barrandov. Tady šlo o životy a o ohromné škody! Naštěstí se žádná tragédie neodehrála a vše dopadlo, jak mělo.

Jeden z nejznámějších Herzových filmů si právem vysloužil několik ocenění, například 1. cenu za nejlepší film na MFF v Cádizu 1980, také zvláštní uznání mezinárodní poroty na festivalu v Portu 1982 a Cenu za výtvarnou stránku na festivalu československých filmů v Hradci Králové 1979. Francouzští diváci ocenili film Velkou cenou publika na Mezinárodním festivalu fantastických filmů v Paříži a také zabodoval na Filmovém festivalu hororu v Sitges, kde získal Zlatou medaili za nejlepší film.