Retro film Jak se budí princezny: dva herci se málem utopili!

Jedna z nejkrásnějších českých filmových pohádek vznikla v roce 1977 na motivy klasické pohádky O Šípkové Růžence a o její režii se postaral Václav Vorlíček (†88). O nehody a peripetie s vodou nebyla během natáčení nouze.

Příběh o princezně Růžence, jež se kvůli kletbě zlé sudičky jednoho dne píchne do prstu a usne s celým královstvím, dokud ji neprobudí odvážný princ sladkým políbením, je všem velmi dobře známý, avšak Václav Vorlíček, mistr filmových pohádek, jí dodal svým pojetím na základě scénáře Bohumily Zelenkové neopakovatelné kouzlo. Lví podíl na oblibě pohádky měli také herci, již se před kamerou objevili.

Princeznu Růženku si zahrála mladičká Marie Horáková, kterou však nadabovala Naďa Konvalinková, královské rodiče ztvárnili Milena Dvorská a Jiří Sovák, roli prince Jiřího z Půlnočního království svěřil Vorlíček Janu Krausovi a jeho mladšího bratra Jaroslava hrál Jan Hrušínský. Nelze opomenout ve výčtu hvězd ani Vladimíra Menšíka, Stellu Zázvorkovou, Františka Filipovského či Oldřicha Velena, jehož brněnský akcent byl natolik výrazný, že ho musel předabovat Lubor Tokoš. Stejně tomu bylo i v dalším Vorlíčkově filmu Což takhle dát si špenát.

Hrušínský si zlomil nohu

Snad jedinému Menšíkovi byla role sluhy Matěje psána na tělo. Scenáristka Bohumila Zelenková měla od Václava Vorlíčka příslib, že obsadí právě tohoto herce. Ačkoli je téměř při každém filmování veselo, Jan Hrušínský nejspíš na tuto pohádku nevzpomíná příliš vesele.

Hrušínský, Kraus a Horáková byli ubytovaní v jednom hotelu a pokoje měli vedle sebe. Oba Janové se dohodli, že Marii překvapí a vlezou k ní do pokoje po římse. S Hrušínským se ale římsa utrhla a on proletěl skleněnou tabulí okna hotelové restaurace a žuchl rovnou na výčep. Utrpěl zlomeninu stehenní kosti a bylo po legraci. Když se pak vrátil z nemocnice, v šatně narazil na Jiřího Sováka, který ho vítal se slovy: "My jsme taky chlastali a padali, ale nikdy ne tak zvysoka."

Scény ve vodě jim daly zabrat

Posměšky kolegů ale nejspíš nebyly tím nejhorším, co mohlo Hrušínského potkat. Den po úrazu totiž musel natáčet scénu, v níž jede na koni a spadne do rybníka, v němž stojí po pás ve vodě. A kvůli jeho sádře na noze se zkomplikovalo úplně všechno. Jan si tedy musel navléknout na nohu pytel, který mu utěsnili gumou. Teprve pak si mohl obléknout kostým. Jenomže při natáčení do pytle natekla voda a Hrušínský se z rybníka nemohl dostat. Filmaři si prý museli půjčit jeřáb, Jana na něj zavěsit a až pak se jim ho podařilo vytáhnout.

Peripetiemi si prošla také herečka Libuše Švormová coby zlá teta Melánie. Ta se prý opravdu málem utopila, když při úprku plavala ve vodě. Režisér si představoval, že část jejích šatů zůstane nad hladinou, a tak dlouhou sukni podšili igelitem. Zbytek už tak těžkého kostýmu ve vodě ještě více ztěžkl a herečku táhl ke dnu.

I přes nehody, k nimž při filmování došlo, patří pohádka Jak se budí princezny k těm nejoblíbenějším. O hudbu se postaral skladatel Karel Svoboda a píseň Jdi za štěstím, kterou nazpíval Karel Gott, je s touto pohádkou neodmyslitelně spjatá.