Psací stroj: když psaní mělo zvuk

Dnes dokážeme napsat text na počítači či mobilu během pár vteřin. Můžeme ho opravit, přepsat, poslat... Ještě před pár lety jsme ale soustředěně ťukali do psacích strojů. Prostor pro opravy byl minimální, psaní bylo náročnější a pomalejší. Vzpomínáte na typické cinknutí psacího stroje na konci řádků? To už dnes jen tak neuslyšíme.

Už na začátku 18. století získal patent na psací stroj anglický inženýr Henry Mill. Jak přesně prototyp fungoval, dnes nikdo neví, ale cíl byl jasný -  dostat písmena na papír rychleji a čitelněji rukou. První prokázaně fungující psací stroj sestrojil italský vynálezce Pellegrino Turri v roce 1808. Přístroj vytvořil pro svoji slepou přítelkyni - hraběnku Carolinu Fantoni da Fivizzano. Také zde není známo, jak Turriho psací stroj vypadal, ale dodnes se dochovaly exempláře dopisů hraběnky, které na přístroji napsala. Turri je také autorem uhlového papíru, který zpočátku sloužil k přenosu barvy na papír a později se ujal jako takzvaný kopírák. V roce 1829 pak sestrojil Američan William Austin Burt stroj ze dřeva, který nazval typographer. Originál sice shořel při požáru patentového úřadu, ale i tak ukázal, že mechanické psaní není jen nereálný nápad. Cesta k funkčnímu psacímu stroji byla zdlouhavá. Vedly k ní desítky různých pokusů, než se objevilo něco, co se dalo opravdu používat.

Raketový vzestup

Zlom přišel v druhé polovině 19. století. Christopher Latham Sholes spolu s dalšími vynálezci vytvořil stroj, který už připomínal to, co si dnes pod psacím strojem představíme. Měl klávesnici, inkoustovou pásku a hlavně opravdu fungoval. V roce 1868 si ho nechali patentovat. O pár let později ho převzala firma Remington, která hledala nový směr poté, co se odklonila od výroby zbraní. Stroj uměl psát pouze verzálky a příliš úspěšný nebyl. Za pět let se prodalo jen 5 000 kusů. Brzy však firma přišla s druhou verzí, která už obsahovala přeřaďovač (shift) pro možnost psaní malých i velkých písmen pomocí týchž kláves. A éra psacích strojů se rozjela ve velkém. Na konci 19. století už se psací stroje začaly rychle šířit po světě. Najednou bylo možné psát rychleji a hlavně čitelněji. Rukopis, který byl u každého jiný, začal ustupovat jednotnému textu. Dopisy, smlouvy i články dostaly novou jednotnou podobu.

Proč nejsou písmena podle abecedy?

Zpočátku pro lidi nebylo jednoduché psát na stroji, museli si zvykat, učit se používat ho, a proto také vznikaly první školy pro písaře. Psaní všemi deseti prsty je dnes, stejně jako bylo kdysi, užitečnou dovedností, která se vyučuje i na některých základních školách. Věděli jste ale, že původně byla písmena na klávesnici psacích strojů seřazena podle abecedy? Bylo to praktické, ale mělo to háček. Když lidé psali rychleji, páčky stroje se zasekávaly. Vynálezce Sholes proto klávesy přeházel tak, aby se méně používaná písmena oddělila od často používaných, a tak vzniklo rozložení klávesnice QWERTY. Jednotlivé země si pak toto rozložení upravily podle svého. U nás se používá rozložení klávesnice QWERTZ. To vzniklo v německém prostředí a funguje dodnes.

Psací stroj jako standard

Psací stroje mají dlouhou historiii i v Česku. Už v 19. století vznikl první domácí pokus - stroj Jindřicha Odkolka, který má své místo v Národním technickém muzeu. Ve 20. století se pak psací stroje vyráběly i u nás. Nejznámější byly značky Zeta a později Consul ze Zbrojovky Brno. Ty se staly běžnou součástí kanceláří a vyvážely se i do zahraničí. Psací stroj byl tehdy standard, bez nějž se neobešla žádná sekretářka ani úřad. Spisovatelé na něm psali rukopisy. V zahraničí to byl Mark Twain, který napsal knihu Dobrodružství Toma Sawyera jako první na psacím stroji. Text musel být odevzdaný čistě, přehledně a většinou i ve více kopiích, k čemuž se využíval "kopírák". Ve 30. letech minulého století se objevily první elektrické psací stroje. Psalo se na nich lehčeji a rychleji. Navíc také přibyly nové funkce, které práci zjednodušily. Pro lidi, kteří psací stroj používali jako pracovní nástroj, to bylo ohromné ulehčení.

V digitální éře neuspěly

Na začátku tisíciletí začaly počítače vytlačovat psací stroje a psaní se přesunulo z papíru na obrazovku. Byla to velká revoluce. Text se dal upravovat, mazat, přesouvat. To, co dřív zabralo hodiny, šlo najednou během okamžiku. Psací stroje tak postupně mizely z běžného života a mnohé dodnes leží pod vrstvou prachu na půdě či ve sklepě. I poslední modely, které se vyráběly ještě na začátku nového tisíciletí, jsou dnes už jen vzpomínkou na dobu, kdy byl digitální svět jen těžko představitelnou realitou.