JUDr. David Rác: Advokát s klientem musejí mít vzájemnou důvěru

Téměř každý člověk se v průběhu života dostane do situace, kdy uvažuje nad využitím právních služeb. Kdy se vyplatí do nich zainvestovat? A jak poznat dobrého advokáta? Nejen na tyto otázky odpovídal v rozhovoru pro SEDMIČKU advokát JUDr. David Rác (36), který se věnuje všem oblastem práva a je také specialistou na neoprávněný odběr elektřiny.

Čím jste chtěl být jako malý kluk? A kdy jste se rozhodl pro advokacii?

Měl jsem takové ty dětské sny, že budu pilotem a podobně. Moje máma byla sociální pracovnice, pracovala na odboru sociální péče o dítě a jednou mě vzala na řízení o náhradě škody, kdy byl nezletilý sražen na kole. Šlo o nemajetkovou újmu. Když jsem ve třinácti letech viděl soudní řízení, advokáta jedné a druhé strany, viděl jsem soud rozhodující v senátu, tak jsem se rozhodl, že advokacie je pro mě to pravé. Tak jsem šel studovat gymnázium a potom ta vysněná práva.

Co musí absolvent práv udělat pro to, aby se stal advokátem?

Musí mít zákonnou tříletou praxi. Můžete dělat třeba advokátního koncipienta pod vedením advokáta, případně je možné pracovat jako justiční čekatel v rámci justice nebo jako asistent soudu. Popřípadě dělat právního čekatele na státním zastupitelství. Praxe je započitatelná jedna od druhé. Po praxi a vykonání školení se můžete přihlásit na advokátní zkoušku, kterou pořádá Česká advokátní komora. Měl jsem to štěstí, že se mi povedlo hned sehnat zaměstnání a zkoušku jsem také složil napoprvé, takže jsem se stal advokátem po třech letech od ukončení studia.

K čemu byste advokátní zkoušku přirovnal?

Ta zkouška je hrozně objemná, trochu to připomíná závěrečnou státnici na vysoké škole. Skládá se z pěti oborů - trestní právo, správní právo spojené s ústavním právem, pak obchodní právo, občanské právo hmotné a procesní. A pak stavovské předpisy České advokátní komory, což je zákon o advokacii a stavovské předpisy, které Česká advokátní komora vydává a které advokáti musejí znát.

Co z toho bylo nejnáročnější?

Nejvíc mi dalo zabrat správní a ústavní právo, protože to je problematika, kterou se zabývám spíše okrajově.

Kterými oblastmi práva se tedy zabýváte?

Zabývám se trestněprávní obhajobou - zejména jako obhájce, někdy jako zmocněnec poškozených, tedy osob, kterým byla způsobena nějaká škoda nebo nemajetková újma v důsledku trestního jednání pachatele. Potom se zabývám občanským právem v celé jeho šíři. V podstatě to znamená závazky, delikty, náhrady škody. Zabývám se i rodinným právem, to je péče o nezletilé, výživa, rozvod, vypořádání společného jmění manželů. Také dělám bytové právo.

S čím se na vás klienti nejčastěji obracejí?

Často jsou to spory o peněžitá plnění, nějaká plnění ze smlouvy, potom jsou to práva z vadného plnění, například u staveb. Je velmi časté, že stavba neodpovídá nějakým parametrům nebo že zhotovitel nesplnil požadavky a chtějí slevu z kupní ceny, nebo opravu. Velmi časté je také opatrovnické řízení. Možná jsou to nejčastější případy, které přicházejí. Naše kancelář se však zabývá všemi oblastmi práva, poskytujeme generální praxi.

Jaký byl váš nejsložitější případ?

Aniž bych to plánoval, stal jsem se takovým specialistou na neoprávněný odběr elektřiny. A to přichází jak v tom civilním právu, tak v tom trestním. Distributor, když odhalí neoprávněný odběr, tak zpravidla podává trestní oznámení, načež přichází trestní obhajoba. Následně, pokud se tedy zjistí, že odběratel za to nemůže, že to bylo třeba pochybení přímo distributora, potom podává žalobu na zaplacení té částky. A tam jsou velmi složité výpočty. V podstatě se z povahy věci nedá nikdy určit, kolik toho neoprávněného odběru je, protože elektřina prostě zmizí a neví se, kolik se odebralo. Existují nějaké fiktivní výpočty podle vyhlášek, které ale značně nadkompenzují ty hodnoty. Takže v souvislosti s tím potom přichází soudní řízení. V této oblasti je hodně odborných pojmů, které advokáti běžně neznají, takže jsem musel oprášit středoškolskou fyziku a teď už se v tom orientuji a dělám tyto případy poměrně s pravidelností.

Kolem služeb advokátů kolují různé mýty, například, že advokát ex offo pracuje méně kvalitně než smluvní advokát. Je to pravda?

Stavovské předpisy nám ukládají, abychom přistupovali stejně ke klientům, kteří jsou smluvní, i k těm, kteří jsou mimosmluvní. Mám za to, že by to měl být mýtus. Obecně je problém, že advokát s klientem musejí mít vzájemnou důvěru. A tím, že si klient advokáta zvolí, ta důvěra z jeho strany automaticky je a advokát si musí důvěru klienta udržet. Pokud je advokát ustanovený, ta důvěra tam na začátku v podstatě není, protože je to autoritativně náhodně vybraný advokát. Je těžké pak důvěru navodit a často je v takovém případě mezi advokátem a klientem i špatná komunikace.

Zná advokát vždycky celou pravdu?

Často po tom touží a někdy se stává, že pravda se odkrývá během řízení. I pro advokáta je překvapující, když zjistí, že klient nemluvil pravdu. Stavovské předpisy, konkrétně etický kodex České advokátní komory, ukládají advokátovi, že nesmí ověřovat pravdivost informací, které mu poskytl klient, aniž by mu k tomu dal klient souhlas. Takže advokát v podstatě nemá možnost, jak tu pravdu zjistit, pokud mu ji klient neřekne. A pokud zjistí, že klient mu pravdu neříká, nabízí se možnost výpovědi plné moci, respektive smlouvy o poskytování právních služeb z důvodu narušení nezbytné důvěry mezi advokátem a jeho klientem. Zažil jsem případ, kdy jsem obhajoval klienta obviněného z trestného činu krádeže stavebních pomůcek. Říkal, že je neukradl. Celé řízení šlo velmi dobře, já jsem očekával zproštění obžaloby. Nakonec na posledním hlavním líčení byla k důkazu poškozeným navržena a provedena audionahrávka telefonního hovoru, kde mu můj klient sděloval, že pokud mu nezaplatí, tak mu ty věci nevydá. Já jsem se na něj otočil, zeptal jsem se ho, co to má být a kde jsou ty věci. On řekl, že je má na dvoře.

Jak poznat opravdu dobrého advokáta?

To je velmi těžká otázka. Klient si musí s tím advokátem sednout. Je to třeba jako s partnerem. Obecně mám vyzkoušeno, že pokud jsou oba rozdílní v uvažování a lidském přístupu, ten vztah dlouho nevydrží a nakonec klient hledá a hledá, až najde advokáta, který mu vyhovuje. Pokud si někdo advokáta vyhledá a zvolí, je důležité, aby mu věřil. Nesmí mít pocit, že by to sám udělal lépe.