Vladimír Javorský: Jsem obyčejný kluk ze dvora z Ostravy

"Nevím, do jaké míry jde v naší práci o herce samotného. V mých očích herec funguje jako zprostředkovatel nebo médium mezi autorem a posluchačem, aby přenesl myšlenku co nejlépe a nejšíře a vystihl její hloubku. To je všechno," zamyslel se nad svým povoláním jeden z našich nejskromnějších herců Vladimír Javorský (63).

Při sledování vašich videí na YouTube máme pocit, že se za svou práci málokdy pochválíte a že vlastně obtížně hledáte slova, jak o ní hovořit a jak ji prezentovat. A tak se ptáme: je to vrozená skromnost a pokora, nebo sám se sebou opravdu nikdy nejste spokojený? 

Víte, já se až tak příliš neanalyzuji a sám sebe nezkoumám. Prostě to tak je. Já to tak mám, takto jsem s tím vyrostl. A také tak žiji. 

Člověk se přece musí občas pochválit a mít se rád, nebo ne? 

Pozor, občas spokojený se svou prací jsem, ale pravda je, že to nebývá tak často. 

A kdy tedy spojojený jste? 

Když se práce povede a lidé si z ní něco odnesou. Pak to mělo smysl a jsem spokojen nadmíru. Nevím, do jaké míry jde v naší práci o herce samotného. V mých očích herec funguje jako jakýsi zprostředkovatel nebo médium mezi autorem a posluchačem, aby přenesl myšlenku co nejlépe a nejšíře a vystihl její hloubku. To je všechno. 

V roce 2024 jste se v Los Angeles účastnil předávání cen Oscar poté, když jste zahrál hlavní roli v nominovaném česko-americkém filmu Most. Jak se vám to líbilo? 

Chci jen pro pořádek říci, že ve filmu Most jsem měl jen jednu z hlavních rolí. Ale zpět k Oscarům: nemám podobné slavnostní události a vyhlašování zrovna v lásce. Na Oscary jsem jel vlastně s jakýmsi despektem, protože jsem podobné vyhlašování zažil v Ženevě někdy v roce 1986 s filmem Krajina s nábytkem, kde se vyhlašovaly Hvězdy zítřka. Bylo toho tam na mě nějak moc, nablýskané mercedesy, červené koberce a diamanty... Já jsem obyčejný kluk ze dvora z Ostravy. Takže do Ameriky jsem tehdy letěl, řekněme, s odstupem, nicméně mě ten večer nadchl, protože byl úžasný. Spadla mi brada, protože vše bylo profesionálně dokonalé. Obrovský zážitek. Obdivoval jsem konferenciéra, obdivoval jsem všechny techniky, kteří během minuty, kdy běžela reklama, dokázali přestavět pódium. Každý přesně věděl, kde je jeho místo a co má dělat. 

A byl jste pak na nějakém pověstném večírku? 

Ano, když to skončí, řeknete si "tak jsme nevyhráli", dáte si něco k pití a jedete do pronajatého domu na pobřeží, kde strávíte noc. potom vás porvedou po všech studiích, užijete si Ameriku a letíte zase domů. Vystoupíte v Praze na letišti, sednete na autobus číslo 101 a z Dejvické jedete metrem domů. Tak to je. 

Co vám po herecké stránce dalo hraní v cizím jazyku? 

Obdivuji od té doby všechny, kdo dokázali hrát v cizině v cizí řeči a prosadili se, například Jan Tříska, Hugo Haas či Jiří Voskovec. V rodné řeči víte, jak udělat ironii či vtip. Každý jazyk má svou melodii a zákonitosti, jak vyjádřit upřímnost nebo lásku. V cizí řeči je to nesmírně obtížné.