Matěj Stropnický: Bez party přátel už by to nešlo

Z herce a politika se před lety stal zámecký pán, když se s tehdejším partnerem rozhodli koupit chátrající zámek v Osečanech. Ačkoli se zdálo, že je to bláznivý nápad, Matěj Stropnický (42) prokázal obrovskou houževnatost a historický objekt pod jeho rukama znovu vzkvétá. Každé léto navíc ožívá divadelním festivalem. V rozhovoru pro SEDMIČKU se Stropnický svěřil, co všechno obnášejí rekonstrukce a provoz zámku. Řeč přišla také na návrat před kameru.

Kde vznikla myšlenka pořídit si zámek?

S tehdejším partnerem Danem Krejčíkem jsme vlastně chtěli z Prahy ven a zároveň něco opravovat. Viděli jsme několik takových různě rozpadlých usedlostí a pak jsme objevili náš zámek. Původně to byl jen výlet. Dan měl toho dne premiéru svého monodramatu Všechny báječné věci. Když hrajete poprvé monodrama a jste na jevišti hodinu a půl sám, máte ze všeho asi třicetkrát větší nervy. Napadlo mě, že ho rozptýlím nějakou úplnou ptákovinou, aby na to zapomněl. Říkal jsem mu: "Jedeme na výlet, tady je takový inzerát, to se ti bude líbit." A přijeli jsme sem. Okolo areálu byl plot, branka však šla otevřít, takže jsme ho aspoň obešli, vevnitř jsme ale nebyli. Za dva dny jsme sem jeli znovu. Pak jsme kontaktovali majitelku a ukázalo se, že je to paní, která zastupuje dalších šestnáct vlastníků. Čili to byla prostě dost šílená restituce a oni se po dvaceti letech diskusí rozhodli, že to budou muset prodat, protože dohodnout se v sedmnácti lidech na tom, kdo zaplatí opravu střechy, do níž začínalo dost téct, bylo nad jejich síly. A to byl okamžik, kdy jsme přišli my. Paní byla chytrá: dala nám klíče hned, jak jsme sem přijeli na třetí návštěvu. Říkala: "Když se vám tady líbí, tak sem teď jezděte na chalupu, vypadáte jako vážní zájemci." Když jsem pak viděl naše fotky z té doby, tak my jsme tedy nevypadali jako vážní zájemci, spíš jako děti jedoucí na pionýrský tábor. Začali jsme sem jezdit, sekat, vytrhávat kopřivy, odstraňovat větve, udělali jsme si tady oběd a pak jsme si sedli na sluníčko. Najednou jsme měli dojem, že jsme na správném místě.

Kdy padlo definitivní rozhodnutí zámek koupit?

Asi dva měsíce poté, co jsme tady byli poprvé, jsme měli dlouhou, náročnou noc, kdy už bylo zřejmé, že to buď přestává být sranda, nebo to končí. Já jsem chtěl, aby to přestalo být sranda, ale Dan podle mě chtěl, aby to končilo. Nakonec jsme se rozhodli, že se zblázníme oba, a začali jsme shánět peníze.

Za dvacet let, kdy se o něj vlastníci nestarali, musel zámek hodně zchátrat.

Ty rodiny k tomu neměly takový vztah jako jejich předci. Každopádně to bylo nad jejich síly. Jezdili sem jako na chalupu. Každá rodina tady měla svůj kamrlíček, v něm kosu a montérky. Občas přijeli a snažili se dělat údržbové práce, ale ne investiční záležitosti, u kterých musíte mít nějaký plán a ekonomickou představu o tom, co se tady vlastně bude dít.

A v tom máte jasno?

Musí to být ekonomická jednotka, která je schopná si na sebe vydělávat. Podle mě je to podnikání s neustálou oprátkou na krku. Jsem rád, když na konci roku skončím na nule.

Jaká byla první investice mimo samotné pořízení zámku?

Střecha. Ta stála asi necelých devět a půl milionu. Čili skoro tolik, jako kdybychom zámek koupili znovu. Zámek byl za dvanáct milionů, to pořád splácím. Ještě budu dvacet let splácet 

Jak se vám daří shánět finance?

Každý rok je to boj: aby chodili návštěvníci a diváci, aby se tady konaly svatby a fungovaly pronájmy. Máme totiž ubytování ve statku. Ten areál si na sebe musí umět aspoň částečně vydělat, aby dohromady fungoval jako ekonomická jednotka. Jak říkám, když na konci roku skončím na nule, oddechnu si.

Co všechno čeká nového majitele takové nemovitosti? Asi se nemůže pustit do rekonstrukce jen tak.

Na začátku se dělá takzvaný stavebněhistorický průzkum, čili pozvete erudovaného památkáře, ten barák projde, zjistí tloušťku stěn, stáří dřeva a udělá vám o tom přehled. K tomu se ještě udělá povinná historická rešerše. Pak se dělá průzkum omítek, aby se při sekání elektřiny nezničila třeba nějaká freska. Na začátku, kdy ještě nic nebylo, už to stálo hodně peněz. Z toho se člověk dozví základ o tom koupeném baráku. Na památkáře lidé docela často nadávají, ale já s nimi mám ty nejlepší zkušenosti. Pomohli nám vlastně na té památce vidět strašnou spoustu věcí, abychom něco nezničili. Proto mi docela vyhovuje, že rekonstrukci dělám postupně, protože tomu domu čím dál víc rozumím. To samé platí o památkové péči a jednotlivých profesích.

Údržba rozlehlých pozemků musí být náročná. Pomáhá vám někdo z rodiny?

Rodina mi především umožnila ten zámek koupit, protože je to vlastně domácí půjčka, kterou splácím své mamince. Občas se v médiích objevovalo: "Maminka mu koupila zámek." To mi lezlo dost na nervy, protože já prostě ty prachy musím splatit a nevynechal jsem ani jednu splátku.

Rodina vám ale může pomoci s divadelním festivalem.

Ano, sestra (Anna Grundmanová, pozn. red.) s námi zkoušela jednu inscenaci. S otcem trochu uvažujeme o tom, že by tady třeba něco režíroval. Táta už nechce hrát divadlo, i když režírovat by ho bavilo. O tom se trochu bavíme, ale zatím není nic domluveno.

Na co se diváci a návštěvníci mohou těšit letos?

Letos máme obnovenou premiéru představení 4000 dnů, hrajeme v něm já, Dan a Dana Černá. To je romantický kus, proto jsme ho teď tři roky nemohli hrát spolu, ale teď to zase jde. A otce jsem na scénu nakonec přemluvil alespoň na recitaci. Loni tu byl velmi úspěšný koncert filmové hudby. Orchestr hrál slavné melodie ze zahraničních filmů a letos zahraje ukázky hudby z českých, třeba z Kolji, Spalovače mrtvol, Na samotě u lesa nebo Cirkusu Humberto. Navrhl jsem muzikantům, že krásná hudba skladatele Jiřího Srnky k filmu Měsíc nad řekou má verzi, v níž se k hudbě čtou verše Fráni Šrámka použité ve filmu natočeném podle jeho divadelní hry. A ty budeme s tátou číst. Letos tu bude hostovat hodně známých tváří: Miroslav Táborský, David Prachař, Matouš Ruml nebo Jan Vlasák. Celý program je na webu Zamekbude.cz.

Kolik funkcí najednou na zámku zastáváte?

Zjišťoval jsem, že státní zámky mají alespoň čtyři zaměstnance a kastelána. Já dělám všechno sám. Takže jsem si tady průvodcem, pokladnou, účetním, marketingovým oddělením, hercem, zahradníkem, uklízečkou a ubytovatelem. Dotační žádosti si přes zimu píšu taky sám... Naštěstí mi jednou měsíčně a při divadlech jezdí pomáhat parta přátel. Bez nich už by to nešlo - ono to roste!