Marek Adamczyk: Nemá cenu se v životě tolik stresovat

Koncem loňského roku žil soutěží StarDance, kde tančila i jeho manželka Eva (31), a opustil stálé angažmá v Divadle na Vinohradech. Dnes je populární herec Marek Adamczyk (36) na volné noze a kromě toho, že sám hraje, se také angažuje v Herecké asociaci, která se mimo jiné zasazuje o zavedení statusu umělce.

Jak se žije hercům na volné noze?
Má to spoustu úskalí, ale když máte slušnou pověst a něco umíte, v tom našem rybníčku si práci vždycky najdete. Problém je spíše v tom, že nikdy nemáte jistotu. Jednou ty telefony třeba přestanou zvonit a vy nevíte, co dál. Týká se to samozřejmě všech uměleckých profesí, a i proto se teď řeší zavedení statusu umělce. To je způsob, jakým se potýkat s nepravidelností a nejistotou, které tyto profese zažívají. Pro herce je složité vykrývat časy, kdy se k práci tolik nedostane; má sice možnost začít dělat něco jiného, ale pak se už těžko vrací. Málokdo vám nabídne zajímavé a dobře placené zaměstnání, když mu řeknete, že máte čas třeba jen tři měsíce. Je proto těžké udržet si kontinuální kariéru. A to ani nemluvím o tom, že nejste zajištěni na penzi a podobně.

Angažujete se v Herecké asociaci, dokonce jste vstoupil do jejího prezidia. Co aktuálně nejvíce řešíte?
Do Herecké asociace jsem vstoupil proto, že jsem přesvědčen, že když na to má člověk energii, je dobré, aby své komunitě něco vrátil. Funguje tu sice od revoluce, ale lidé o ní vlastně nevědí, protože toho dělala mnohem méně, než na co by měla potenciál. Zvlášť směrem k lidem na volné noze a mladším hercům. Podmínky na trhu se proměnily a herců, kteří jsou ve stálém angažmá, je čím dál méně a naopak těch, kteří si vše řeší sami, je čím dál více. Asociace jim může pomáhat se smlouvami, daněmi a podobně. Zatím je v Herecké asociaci zhruba jen každý dvanáctý herec. Jsou sice státy, kde žádná taková profesní organizace ani neexistuje, ale naopak tam, kde funguje dobře, dokáže zařídit kolektivní smlouvy, poskytovat právní poradenství, vzdělání a další služby. Takové zázemí by herci na volné noze ocenili i tady.

Pro herce bývají častou cestou, jak si zajistit stabilnější příjem, také nekonečné seriály nebo reklamy...
Samozřejmě hercům pomůže, když uspějí v zahraničí. Jenže šance, že se z vás stane druhý Karel Roden, je jedna ku milionu. Avšak třeba ve skandinávských zemích těch mezinárodních hvězd vzniká řádově více, což je opět dané dobrým systémovým nastavením podpory umělců. Streamovací platformy (např. Voyo, Prima+, Netflix, pozn. red.) ale přispěly především k tomu, že se i české produkce snaží vytvářet kvalitní originální obsah, a ne jen
nekonečné seriály. Uvědomují si, že lidem musejí nabízet konkurenceschopný obsah. Mám pocit, že dnes je pro herce docela dost zajímavých příležitostí a zahrát si něco, co vás opravdu baví, je na naší práci to nejlepší. Navíc se díky zahraničním produkcím i u nás zlepšily rovněž pracovní podmínky. Máme srovnání, jak to může fungovat jinde, a tak požadujeme stejný servis i tady. Kvalitní herci neslyší jen na to, kolik jim dáte peněz, ale i na to, že chtějí spolupracovat s dobrou produkcí, jež jim zajistí vyhovující podmínky pro práci.

Jak do vašeho života zasáhla účast v posledním ročníku soutěže StarDance? Co jste si z ní odnesl do života?
Byla to opravdu velká, intenzivní a poměrně dlouhá zkušenost. Pomohlo mi to rozvíjet kreativitu a více si věřit, ale také jsem díky StarDance zjistil, že nemá cenu se v životě tolik stresovat. Během živých přenosů jsem zažíval velkou nervozitu. Zatímco někomu to může pomoci k tomu, aby podal lepší výkon, mě to spíše omezovalo. Naučil jsem se ale rozpoznávat, co se mi během takových situací děje v hlavě, a díky tomu je teď dokážu včas stopnout. V praktické rovině jsem StarDance využil i jako dobrou příležitost k tomu, naučit se lépe pracovat se sociálními sítěmi a mít přímý kontakt s fanoušky. V životě herce se totiž málokdy naskytne příležitost, že lidé mohou vidět vaši práci hned. Ve StarDance se ale všechno dělo v reálném čase.