Ivo Šmoldas se zotavuje po transplantaci ledviny

Zatímco někteří lidé si nefunkční orgány nechávají nechá nekompromisně vyoperovat, Ivo Šmoldas (66) na to šel jinak. Jak sám říká, dopřál si totiž ve své hamižnosti třetí ledvinu. Jeho pověstný humor ho neopustil ani po tak náročném zákroku, jakým je transplantace.

Šmoldas se zotavuje po náročné operaci, která je pro odborníky v pražském IKEM běžnou rutinou, což ho značně uklidnilo. Usmálo se na něj štěstí, když krátce po zařazení na seznam čekatelů na dárce ledviny zazvonil telefon a on se mohl vydat pro nový orgán. Po dvou měsících rekonvalescence už je, jak říká, v pohodě.

"Já jsem byl překvapen, jak jde to nastartování oné nádivky rychle. I ten řez se hojil rychle. Vyhodili mě ze špitálu už po týdnu s odůvodněním, že tam nikoho nedrží, neboť špitál je nejrizikovější místo, kde se dá něco chytit. Mnozí říkali, že špitál je nejnebezpečnější místo na světě, protože je tam nejvyšší úmrtnost," prozradil SEDMIČCE Šmoldas se svým typickým humorem.

Co má zakázáno?
Transplantace ledviny s sebou nese ale i jistá omezení v běžném životě. "Přečetl jsem si brožurku, co mám a nemám. Většinu z toho jsem samozřejmě zapomněl taky z psychoprofylaktických důvodů, protože jakmile se člověk začne hlídat, je tam záruka, že si něco užene. Základ je, že mi potlačují imunitu, aby se neodhojily ty nové drůbky, takže z toho vyvstávají možnosti dalších problémů," vtipkoval.

"Nemám chodit na slunce, což se tedy snažím dodržovat, byť toto léto má poněkud odlišný charakter, takže občas na to slunko vylezu, abych se ohřál, jinak celý život trávím ve stínu. Vždycky jsem vzbuzoval takové negativní pocity ve své ženě, která leze na slunce a opaluje se. Já většinou zřídka vycházím z chalupy a za dva dny chytím barvu, kterou chytala měsíc a půl," vysvětil filozof, jehož rozpětí pracovních aktivit sahá od překladatelské a tvůrčí činnosti až po moderování.

Jiné autogramy
Přestože nová ledvina funguje správně, musí Ivo docházet na pravidelné kontroly. "To oni mě hlídají, takže mi odebírají krev a zkoumají hladiny všeho možného. Měsíc po operaci jsem docházel dvakrát týdně, teď už je to jednou týdně a snad se to protáhne i na jednou za čtrnáct dní, na což se těším, jelikož odběry dělají od šesti do osmi, aby to stihli vyhodnotit, protože pak se chodí na kontrolu k lékaři, tak aby už viděl ty výsledky. Podle toho se vydávají i instrukce k medikaci," vysvětlil.

"Medikace má ještě jeden dobrý efekt. Já jsem to dlouho nevěděl, ale jednoho dne se mě při kontrole paní doktorka zeptala, jestli se mi netřesou ruce. Řekl jsem: 'No, snad ani ne.' A pak jsem tu ruku natáhl a viděl, jak mi kmitají prstíky. Od té doby mě nenapadlo cokoli psát a teď jsem se několikrát musel podepsat, ale to se opravdu nepodobá tomu, co jsem vytvářel v dobách dřívějších," překvapily Šmoldase vedlejší účinky léků.