Daniela Špinar: Svou pravou identitu našla až po čtyřicítce

Čím dál častěji slýcháme o lidech, kteří se narodili v nesprávném těle. Jen málokdo si dokáže představit, co takový člověk opravdu cítí a jak náročná je jeho cesta ke spokojenosti. Jednou ze známých osobností, která se rozhodla, že už dál nebude lhát sobě ani okolí, je divadelní režisérka Daniela Špinar (44).

Daniela se narodila 7. července 1979 v Praze jako chlapec Daniel, prostřední ze tří dětí. Jeho talent se nedal přehlédnout, a tak jeho kroky vedly na katedru herectví činoherního divadla na pražské DAMU, kde studoval v letech 1998-2004. Další metou bylo stu­dium režie činoherního divadla rovněž na DAMU, a to v letech 2003-2008. Ovšem už v roce 2002 založil Divadlo Valmet, kterému také tři roky šéfoval. Při studiu a práci ve vlastním divadle se ještě intenzivně vzdělával v zahraničí.

Šéfovala dlouho činohře v Národním divadle

Daniel se stal velmi uznávaným a úspěšným režisérem a na začátku sezony 2014/2015 přijal angažmá v Činohře Národního divadla, kde působil jako kmenový režisér. Jako umělecký šéf působil v Národním divadle až do loňského roku.

Měla vždy blíž k sestře než k bratrovi

V pracovním životě se jí daří opravdu fantasticky, ale v soukromém životě se musí potýkat s problémem, který většina lidí řešit nemusí. Daniela se narodila jako chlapec silně věřícím rodičům, ­adventistům sedmého dne.

Už v dětství jí byla bližší sestřička než její bratr. "Uvědomila jsem si, že moje sestra bylo moje alibi, jak být dívkou, mohla jsem si s ní hrát, s jejími hračkami. S bratrem jsem si nikdy nehrála," řekla režisérka a dodala, že jí byly bližší panenky nebo vaření, zato míč neměla nikdy v ruce.

"Byla jsem holčičí dítě. Ale začali mě nazývat buzerantem. Já jsem ani nevěděla, co to znamená. Na škole jsem zjišťovala, že jestli mám přežít, musím se lidem vyhýbat a dělat někoho jiného, než jsem. Začala jsem nasávat, splývat a snažila jsem se být nejlepší verzí toho, co ode mě okolí očekává," prozradila bývalá šéfka Činohry Národního divadla. Až na DAMU přišla se svým coming-outem a oznámila, že je gay. Jenomže její skutečná identita byla ještě úplně jinde.

Cítí se přirozeně

To vše se odrazilo na Danielině psychice. Po odchodu z Národního divadla následovalo dlouhé období, kdy procházela terapiemi, až nakonec dospěla k druhému coming-outu. Veřejně přiznala, že ve svém mužském těle má ženský mozek, a tak se rozhodla pro tranzici, tedy fyzickou přeměnu v ženu, která spočívá nejen v hormonální léčbě, ale také v plastických operacích.

Daniela o celé své proměně pravidelně informuje i příznivce na svých sociálních sítích, kde zveřejňuje také fotky, na nichž se chlubí svým progresem.