Lenka Krobotová: Baví mě, když se všechno potkává
Herečka Lenka Krobotová (46) je velkou milovnicí klasických divadelních her. Hlavně těch od Williama Shakespeara. Zcela ji fascinuje, jak jsou jeho hry nadčasové a aktuální. Letošní léto ji můžete vidět hrát v oblíbeném Macbethovi na Shakespearovských slavnostech. Kromě hraní v Dejvickém divadle natočila také film Nikdy neříkej nikdy.
Co vás profesně nejvíc baví?
Baví mě, když se to všechno potkává. Jsou dny, kdy ráno natáčím, odpoledne zkouším v divadle a večer hraju, nebo dopoledne fotím k nějakému PR nebo rozhovoru k nějaké práci, samozřejmě jsou s tím spojené nějaké stylingy, vizážisté... Byť se to zdá jako pohoda, tak je to taky soustředění se a výdej nějaké energie, pak třeba jedu do rádia a večer zase do divadla. Vyhovuje mi ta různorodost.
Co chystáte v nové sezoně?
Na podzim by u nás v divadle měl režírovat Jiří Havelka takovou svéráznou věc, která by měla být zčásti inspirovaná Victorem Hugem. Na setkání s Jiřím se velmi těším.
Co vás baví hrát? Máte nějakou vysněnou roli?
Hodně mě baví klasika, proto jsem vděčná za ty Shakespeary a neumím je odmítat. Jsem vděčná, že když už ke mně měl ten Shakespeare přijít, že přišel právě i v podobě Lady Macbeth, protože podle mě je to asi jeho nejlepší hra, i když všechny ty věci miluju. Chodím na přednášky Martina Hilského a vždycky mě to znovu vtáhne. Stejně tak miluju ruskou klasiku - Čechova, Dostojevského. To jsou pro mě nadčasové hry, které jsou dnešku pořád tak platné, že mě to vždy okamžitě dojme. Ještě pořád hrajeme v divadle Racka a věřím, že se k nějakým věcem vrátíme. Milovala jsem Oblomova, Tři sestry... V tomto směru si ale teď užívám toho Macbetha. Nevím, jestli mám další vysněnou roli, spíš mě asi zajímá kombinovat klasiku s nějakým současným viděním. I proto se teď těším na spolupráci s Jiřím Havelkou.
Dovedla jste si někdy představit, že byste dělala něco jiného?
Ano, a dokonce o tom často přemýšlím, protože nechci být mentálně závislá na všech těch šancích, které občas jsou a občas nejsou. Je to psychicky náročné, když období není plodné nebo pestré. Nezáleží to na vás, záleží to na tom, kdo vás zrovna potřebuje, a na souhře okolností. Na začátku kariéry jsem si říkala, že bych mohla být žurnalistka. A taky mi šly jazyky. Domluvím se anglicky a maturovala jsem z francouzštiny, akorát ji nepoužívám, takže ji musím vždycky oprášit. Ale vlastně se snažím sportovně vnitřně živit v tom, že se nebráním ničemu. Snažím se být nad věcí, někdy je to těžší, ale to je život.
Hrajete s tatínkem?
Hráli jsme spolu v Brianovi a v Příbězích obyčejného šílenství a teď spolu hrajeme už jen v Rackovi.
Hrajete s ním ráda?
Jak kdy. (smích) Ale musím říct, že je vždy inspirativní.
