Jaroslava Obermaierová: Kdysi mi říkali Zemanová

Herečka Jaroslava Obermaierová (75) má na svém kontě desítky menších i větších rolí. Už 16 let ji ale diváci vídají v každodenní Ulici. Jak jí seriál mění život? Nejen o tom promluvila v INSTINKTECH Jaromíra Soukupa.

Jste herečka. Jak se snažíte vyrovnat se s tím, co hrajete, a být přirozená?
Nejsem teoretik. Prostě mi přijde scénář, pročtu si ho, pak si to trošku dám do paměti a potom to zahraju.

Diváky určitě zajímá, jestli jste taková ve skutečnosti, jako vás vidí na obrazovce. Účinkujete v legendárním seriálu Ulice, baba Nyklová. Předpokládám, že vás to hodně poznamenalo, ale chtěl bych zmínit ještě spoustu dalších rolí, kterými jste prošla.
To je kouzlo televize, že člověka, když často chodí k lidem domů do bytů, samozřejmě poznávají, mají tu postavu buď rádi, nebo neradi. Já jsem se setkala s řadou různých názorů. Třeba cizí člověk se se mnou dá do řeči a říká: "Jste taková docela fajn, ale vy jste tak protivná baba." Neřeším to tak, protože někdy je hodná. Ale myslím si, že to je důkaz toho, že to hraju podle scénáře. Říkám si: No, asi jsem to nehrála tak špatně.

A rozčiluje vás ta role v seriálu? Ve smyslu toho, že jste hrála desítky rolí ve filmu, seriálech...
Nerozčiluje. Já to mám ráda z toho důvodu, že tam jdu trochu jako domů nebo mezi přátele. Takže mě to baví a zase to je výhoda. Kdysi mi říkali Zemanová, poněvadž jsem byla druhá manželka majora Zemana. A teď jsem Nyklová. Zamlada jsem hrála Julii, Mahulenu, takové ty fešandy, samozřejmě to bylo krásné. Ale v divadle jsem byla na Kladně, tak to vidělo asi 300 lidí za večer krát třeba 20.

Co vám na dnešní době vadí?
Například to, že bulvár jde skutečně po tom, co snídám a jestli náhodou nemám zlomenou nohu. Místo aby to bylo třeba o práci. Když jsem tenkrát dělala rozhovory pro časopisy, ptali se mě, co hraju, kde hraju, s jakým režisérem třeba ráda dělám. A dneska se to smrskává na to, co umíte vařit. Bulvár opravdu prožívám těžce, i když musím přiznat, že on dělá popularitu.

Popularita, vytíženost, práce před kamerou dělají z lidí často samotáře. Jak to máte vy?
Máte pravdu, já jsem strašně ráda sama a nebývá to často. Ale strašně dobře se cítím mezi lidmi. Takže ono je to takové půl na půl, ale samozřejmě samota a ticho léčí.