Jaroslav Svěcený: Začal jsem se mít rád

Velmi často vystupuje nejenom u nás, ale i v zahraničí a moc dobře ví, že vizáž je v případě umělců důležitá. Houslový virtuos Jaroslav Svěcený (59) nám prozradil, jak o sebe pečuje.

Vaším blízkým kamarádem je plastický chirurg Jan Měšťák. Nechal jste si od něj někdy něco upravit?
Nikdy. Řekl mi, že dokud vypadám, jak vypadám, tak to vůbec nepřichází v úvahu. (smích) Jsme letití kamarádi, máme toho spoustu společného a jeho názoru si nesmírně vážím, takže když to říká, tak mu věřím.

Jak se o sebe staráte? Máte vytvořené nějaké rituály?
Zásadní je pro mě dodržovat pitný režim. Musím se přiznat, že dřív jsem na sebe kašlal, ale teď se to hodně změnilo. Navštěvuji dámu, která mi čas od času udělá masáž obličeje. Je to pro mě nejen esteticky, ale i fyzicky velmi příjemná záležitost, která mě nakopne na několik dní. Také si hlídám váhu a naučil jsem se mít rád sám sebe. To jsem dřív moc nedělal. Je potřeba si užívat každý den.

Oblíbil jste si nějaké krémy?
Přiznám se, že vůbec nevím, jak se ty krémy jmenují, ale nějaké používám. Nechávám si poradit od paní, co mi dělá masáže. Dává mi je na obličej. Přesně vyhmátla, co potřebuji.

Pořád někde vystupujete, zajdete si i na celotělovou masáž?
Ano, to musím. Chodím i na rolfing (metoda, která kombinuje manuální práci s tělem a pohybovou výuku; cílem je vyvážit strukturu lidského těla manipulací s pojivovou tkání, aby se tělo vrátilo do rovnováhy a snížilo se tím zatížení kloubů a měkkých tkání, pozn. red.) k Luďkovi Šímovi, ten je pro mě úplně zásadní. Potřebuji mít v pořádku svaly, trapézy, všechno... Masáže, kde to jenom lechtá, nejsou nic pro mě, vyhovují mi spíš drsnější. Nesmírně mi pomáhají, mám je moc rád. A chodím i na masáže, které jsou propojené s bylinnými produkty, to je také skvělá věc.

Máte nějaký oblíbený sport, kterému se věnujete?
Chůzi, běhu... Tomu už tedy méně. Teď jsem začal chodit do posilovny. Na začátku loňského roku jsem prodělal operaci a potřeboval jsem se dostat do formy. Měl jsem svaly jak kusy hadru. Ale dělám jen určité cviky, kvůli hraní nemohu vše. Nechodím tam proto, aby se ze mě stal kulturista. (smích)