Michal David: Končím s muzikály

Michal David (59) je snad nejznámějším českým hitmakerem a jeho hity zná každý. Do toho je autorem mnoha muzikálů. Avšak nyní přiznal vyhoření.

Nějak se mi zdá, že jste už dlouho nenapsal žádný muzikál.
Tak to se vám opravdu jenom zdá. Muže se železnou maskou jsem napsal před dvěma roky.

No právě!
Napsat muzikál trvá rok až rok a půl, a než se to všechno dovede do premiéry, potřebujete tři roky. Poslední byl Muž se železnou maskou a teď vracíme se Sagvanem Tofim do pražského Kongresového centra Děti ráje, které se ještě trochu upravovaly. Ale samozřejmě přemýšlíme, co dál. Tento rok mám šedesátiny, budu mít turné, chci vydat vánoční album... Čeká mě hodně koncertní rok, ale určitě začnu psát i nový muzikál, protože v září 2021 bychom s ním chtěli jít ven. Máme už i téma, scénosled a námět, ale zatím ho tajíme.

Co muzikál o Karlu Gottovi, který je i po smrti stále v kurzu?
No, to nevím, každopádně já bych se do toho určitě nepouštěl, protože je to velice citlivý téma. A pak, Karel Gott už má ze svých písniček muzikál Čas růží, tak nevím, jestli by bylo dobrý dělat nějaký další.

To, co připravujete, je tedy adaptace nějakého literárního díla, historická látka?
Ano, ale víc opravdu zatím neřeknu.

Vy se často ubíráte touto cestou.
Protože mám strašně rád historii. Třeba doba starého Řecka, Říma, Egypta mi přijde hodně mystická. Osmnácté, devatenácté a dvacáté století nemusím a taky první a druhou světovou válku, ale mám rád středověk a eventuálně ještě dobu tří mušketýrů, Krále Slunce, tu francouzskou barokní a rokokovou éru.

Baví vás víc, když je hrdinkou žena, jako byla třeba Kleopatra ve vašem muzikálu, nebo když je hlavní postavou muž?
Obojí. Hlavně to musí být dobrý emotivní příběh, který osloví lidi. Se všemi parametry, který mít má. Měla by tam být láska, nenávist, zápletka a samozřejmě i veselí a smutek.

Usuzuji správně, že jste se cítil vyhořelý, a i proto jste tak dlouho nic nenapsal?
Asi ano. Po Muži se železnou maskou jsem se cítil, jak se říká, autorsky vyčerpaný a potřeboval jsem pauzu. Uvidím, jak to půjde dál, ale myslím si, že muzikál, který teď připravujeme, bude jedním z posledních. Už jsem jich napsal deset, to je přece jenom moc. Potřebuje to nějakou inovaci.

Tak pak budete pořádat tvůrčí dílny a vyučovat, jak psát muzikál, ne?
To určitě ne. (smích) Já rozhodně nejsem typ, který by uměl učit. Neučím ani svého Sebíka (vnuk Sebastian; pozn. red.) na žádný nástroj. Na to je zapotřebí úplně jiné povahy. Učitel musí být tolerantní a klidný, já bych asi nevydržel někoho vzdělávat.

Dobrá, ale i tak se zeptám, nenabízeli vám v minulosti působení třeba na konzervatoři?
Nenabízeli, protože nemám maturitu. Bez ní mě tam jako pedagoga nikdo vzít nemůže.

Co to bylo za školu, kterou jste nedokončil?
Konzervatoř. Ve třetím ročníku jsem odešel, protože jsem ji nestíhal. Jezdil jsem s Krokama a Janou Kratochvílovou a měl dvě stě padesát neomluvených hodin.

A žádná jiná varianta se nenabízela?
Na škole mi řekli, ať hraji s kapelou a jezdím už, protože jsem v podstatě vybavenej muzikant, anebo ať se na to vykašlu a začnu chodit do školy. A já si vybral to první. Já mám školu života.