Dana Morávková: Nikomu se nevysmívám

Nikdo by rozhodně nehádal, že Dana Morávková (49) v tomto roce oslaví padesátku. Jak je možné, že vypadá tak skvěle? A podstoupila už nějakou plastickou operaci? Na všechno nám odpověděla.

Vzhledem k tomu, že jsme se setkaly v estetické klinice, nelze začít jinak... Jaký máte vztah k plastickým operacím a zkrášlovacím zákrokům?
Fascinuje mě, co už se dá v dnešní době udělat. Obdivuju pana doktora Pomahače, to je tak neskutečný frajer! Pomáhá lidem po bouračkách, různých tragédiích... Taky jsem obdivovala paní doktorku Moserovou, se kterou jsem měla možnost dělat rozhovory, když jsem moderovala Snídani s Novou a Prima jízdu.

Je pravda, že ta na vás zřejmě hodně zapůsobila, protože o ní mluvíte téměř v každém svém rozhovoru...
To je tak, že lidi, co opravdu něco umí, jsou absolutně normální a absolutně skromní. Na paní doktorku Moserovou vzpomínám s láskou. Byla tam několikrát i jako překladatelka Dicka Francise, to věděl málokdo, přivedla nám ho do Snídaně s Novou. Kdy se vám poštěstí tam takového spisovatele mít?! Pak vzpomínám na návštěvy pana Mahlera, to byl neskutečně vzdělaný a noblesní pán, a i když jste mu podala neumělou otázku, neshodil to, naopak ji povznesl. Dneska jsme tu proto, že jsme s paní doktorkou Kateřinou Adamcovou kamarádky, a já si myslím, že je strašně šikovná lékařka, výborná ve svém oboru.

Jak jste se poznaly?
Přes děti. Její starší dcera Viktorie a můj syn Petr spolu studovali. Vtipné ale je, že jsme se neseznámily, když studovali, ale až na maturitním plese, kde jsme všichni byli dojatí. Já jsem studentům dělala předtančení, myslím, že jsou to tak tři roky, a já v té škole zůstala, protože od té doby jim dělám předtančení každý rok. (smích)

Workoholici mají tendence řešit práci, i když jsou na nepracovní akci. Nebyl to váš případ?
Ne, ne, my jsme řešili děti, já řešila šaty - Viktorie měla nádherné šaty - a vymýšleli jsme zvedačky. Pak jsem prosila kluky, aby nikdo nepil alkohol až do toho předtančení, protože jsem se bála, aby se někomu něco nestalo. Tam jsem se dala do řeči s rodiči i s Kačkou. Hned jsme si rozuměly, protože jsme měly stejný smysl pro humor. A až pak jsem poznala Katčinu práci. Strašně si jí vážím, protože ona nejede na kvantitu, ale na kvalitu. Já ještě nemám žádný zákrok, ale pokud bych něco chtěla, tak půjdu jedině k ní.

Málokdo vám bude věřit, že takhle dobře vypadáte bez zákroků. Čemu vděčíte za svůj vzhled?
Asi rodičům. Chodím jen na lipomasáž LPG obličeje a těla a na jaře mi Kačka poradila vyzkoušet infuzi vysokodávkového vitaminu C jako takovou prevenci před covidem-19. Je to asi jako byste snědli několik desítek kilo pomerančů nebo citronů. Kape to čtyřicet minut a je to dobré i na pleť. Má to silné antioxidační účinky, jedna dávka stojí okolo tisícovky. Kromě toho taky miluju jejich krémy a masky.

Takže spíš než radikálním zákrokům dáváte přednost kosmetice?
Ano, ale té odborné.

Co by se muselo stát, aby vás někdo přesvědčil k něčemu radikálnějšímu?
Musela bych být se sebou nespokojená. Já se nikomu nevysmívám. Pokud to někomu pomůže, tak proč ne.

Bojíte se bolesti?
Ne, vůbec.

Zmínila jste syna. Kam zamířil po maturitě?
Studuje v Canterbury anglickou literaturu a tvůrčí psaní a letos si přibral žurnalistiku.

Jak ho zasáhla koronakrize?
Absolutně, vrátil se domů. Vím to úplně přesně, protože 13. března jsem měla poslední natáčecí den a poslední divadlo. Ještě jsme se to ráno bavili s Petrem, že není potřeba syna stahovat zpátky do Čech, ale během dne se to všechno tak zamotalo, že 15. března přiletěl a už tu zůstal.

Čím se jednou bude živit?
Chtěl by být spisovatel.

Odkud myslíte, že se to vzalo? Od vašeho tatínka?
Tatínek byl matematik. Sice psal knížky, ale matematické. Já si myslím, že to je po tetě Petra. Teta Helena mu odmala četla a taky psala, spolupodílela se například na seriálu Vlak dětství a naděje nebo filmu Kráva. Celý život milovala děti a pánbůh jí děti nenadělil. Péťa byl něco jako její první vnouče. A když jsme třeba přijeli na Vánoce, Helena měla Péťu na klíně a četla mu. Takže já myslím, že se na něm hodně podepsala Helena Sýkorová.

Jaký má váš syn vztah k divadlu a hudbě?
Divadlo má rád. Byl se na mě nedávno podívat a strašně rád chodí i na koncerty. Jenže chce psát.

Umíte si představit, co jiného byste dělala, kdyby se divadla už neotevřela?
Já mám Kačku Adamcovou tak ráda, že jsem nabídla, když jí odešla sestřička, že bych seděla na recepci Artmedica Clinic a zvedala telefony. Sestřičku bych dělat nemohla, ale zvedat ty telefony, to si umím přestavit. Kačka to ale samozřejmě nechtěla. (smích) No, a jestli to tak dopadne, moje druhá profese je choreografie, takže holt budu chodit na gymnastiku a budu dětem vymýšlet sestavy. Tady nejde o peníze, ale jde o to, abych se nezbláznila.

Nebo můžete cestovat po Česku, je tu spoustu krásných míst...
Je, ale já potřebuju pracovat, svou práci miluju. Myslím si, že jsme se všichni zastavili a že není nic smutnějšího než být nepotřebný.

Zůstala jste v době karantény v kontaktu alespoň s těmi staršími kolegy?
Nejen se staršími! S Janou Švandovou se kamarádím, s Pepou Cardou, kdykoli jsem si volala, byl se psem. Já jsem mu říkala: "Ti psi to budou nést nejhůř, až to zase všechno otevřou." Chodili dvakrát třikrát denně na dlouhou procházku.

A vy neuvažujete nad pejskem?
Nemáme na to čas. My jsme oba vyrůstali ve psí boudě, já i Petr. A všichni okolo, co psa mají, ho mají jako dítě. Tak třeba v důchodu...

Ale vy budete mít jistě aktivní důchod...
Já doufám! Ta gymnastika je dobrý plán, ne? Malé děti jsou zlaté, nabíjejí mě. Těm je úplně jedno, že jsem herečka, že hraju v Ordinaci. A o tom to je.