Šestnáct let od smrti Slávky Budínové. Útěchu na sklonku života hledala v alkoholu

Říkalo se o ní ledacos. Spousta lidí jí nemohla přijít na jméno, protože se ráda chovala jako dáma a na některé lidi pohlížela nadřazeně. Byla krásná, talentovaná a také dost komplikovaná osobnost. Dvakrát v kariéře ji dokonce vyhodili z divadla, jednou pro neschopnost, podruhé pro nedostatek talentu.

Slávka Budínová, vlastním jménem Dobroslava, studovala obchodní akademii, kde se jí však moc nevedlo. Vysvobozením se pro ni stal rok 1942, kdy němečtí okupanti školu zavřeli. Jen náhodou ji minulo nucené nasazení a díky známosti se dostala do angažmá v Ostravském divadle, kam nastoupila jako elévka činohry. V divadle byla Budínová až do konce války a poté byla propuštěna pro údajnou neschopnost. Nastoupila tedy do angažmá v divadle v Pardubicích, kde si na začátku nesedla s partnerem, a opět ji chtěli vyhodit. Nakonec se dostala do Divadla E. F. Buriana, kde zářila dvacet sedm let.

Před kameru ji dlouho nechtěli

Filmová kamera o Budínovou poměrně dlouho nestála. Poté, co se přestěhovala do Prahy, se ale situace změnila a každý rok točila i několik filmů najednou. Populární jsou například její role ve filmech Malý Bobeš ve městě, Lidé z maringotek, Zlatá reneta, Dívka se třemi velbloudy, Vražda v hotelu Excelsior, Noc na Karlštejně, Léto s kovbojem, Můj brácha má prima bráchu a řada dalších.

Uměla zahrát postavy kladné i záporné, často dostávala od režisérů role dam z vyšší společnosti a šlechtičen. Zazářila i v několika slavných seriálech jako Byl jednou jeden dům, Slovácko sa nesúdí, Sňatky z rozumu, Žena za pultem nebo Bambinot, k tomu má ve své filmografii i několik desítek televizních filmů.

Vdala se až po padesátce

Za Slávkou Budínovou se do Prahy brzy přistěhovali i její rodiče. Ze začátku bydleli v bytě v centru, v Rytířské ulici, ale brzy se herečce podařilo koupit zchátralý domek na Malé Straně. Díky tomu získala i jednu ze svých přezdívek, kterou byla Malostranská hraběnka. Josef Větrovec jí zase neřekl jinak než Carevna. Přestože mnoha mužům imponovala, ona se zamilovala do režiséra Ivo Tomana, za kterého se provdala až ve svých třiapadesáti letech, a to v Mongolsku během natáčení.

Den před Štědrým dnem roku 1994 ale její milovaný muž zemřel. Na herečce zanechal jeho odchod vážné následky. Uchýlila se k alkoholu a prakticky přestala vycházet z domu. Navíc onemocněla rakovinou prsu, ze které se sice vyléčila, ale brzy se přidaly i další zdravotní problémy. Unavená životem, alkoholem i nemocemi zemřela Slávka Budínová 31. července 2002. Bylo jí osmasedmdesát let.