Vrchní, prchni! slaví 45 let od premiéry: kvůli Suchému vystřihli Bohdalovou i Menšíka!

Film Vrchní, prchni! režiséra Ladislava Smoljaka (†78) patří k největším klenotům československé kinematografie a baví už druhou generaci diváků. Natáčení oblíbené komedie se však neobešlo bez komplikací způsobených tehdejším režimem.

Komedie o Daliboru Vránovi, který pracuje jako knihkupec a přivydělává si kasírováním hostů v různých podnicích jako falešný vrchní, přičemž blízkým tvrdí, že k přivýdělku přišel díky hraní na housle, měla premiéru v lednu roku 1981 a do kin na ni přišlo jeden a půl milionu lidí. Nebýt kuriózní situace, v níž se ocitl scenárista Zdeněk Svěrák, nejspíš by film ani nikdy nevznikl. Svěrák si totiž jednou po představení Divadla Járy Cimrmana zašel na jídlo do restaurace. Měl na sobě tmavý oblek s motýlkem a někteří hosté si ho spletli s vrchním a dožadovali se účtu a placení. Zdeněk sice nikoho nezkasíroval a musel vysvětlit, že jde o omyl, přesto se mu v hlavně zrodil nápad na dokonalou komedii. Hlavní roli ale nepsal na tělo Josefu Abrhámovi, který se jí zhostil přímo královsky, nýbrž Petru Nárožnému.

Obsadil celou rodinu

Svěrákův kolega a režisér Ladislav Smoljak ale Nárožného do filmu nechtěl. Nelíbilo se mu, že se prezentuje jako cholerik v trojici s Miloslavem Šimkem a Luďkem Sobotou, proto si prosadil Josefa Abrháma. Ze scénáře tak musely být vyjmuty některé dialogy. Například ve scéně, kdy se Dalibor Vrána vydává za inženýra Králíka, mu měl soused Pařízek říci: "Celej pan Vrána. Postava, obličej, pleš. Navlas! Navlas!" Vzhledem k Abrhámovým hustým vlasům ale dialog pozbýval smyslu i humoru. Ladislav Smoljak byl známý také tím, že do malých rolí ve svých filmech obsazoval své blízké a kamarády. A právě v tomto snímku se objevila skoro celá jeho rodina. Zahrála si tam jeho maminka, manželka Dagmar, dcery Kateřina a Alžběta, syn David, ale nejvýrazněji se divákům zapsal do paměti jeho syn Filip, který před domem na pražském Žižkově hlásí tatínkovi v podání Zdeňka Svěráka, že světla svítí, ostřikovače stříkají a klakson troubí.

Film přišel o velké hvězdy kvůli zákazu

Ladislav Smoljak původně plánoval, že se ve filmu objeví i řada dalších osobností ve scéně, kdy falešný vrchní zavítá do divadelního klubu. Sami sebe si tam zahráli Vlastimil Brodský, Jiřina Bohdalová, Vladimír Menšík, Jana Brejchová, Radoslav Brzobohatý a Jiří Suchý. Vrána je chtěl zkasírovat, ale nepochodil, protože tam bývalo zvykem útratu připisovat na účet. Tuto scénu ale diváci nikdy neviděli. Jiří Suchý měl tehdy zákaz natáčení, a proto ji ústřední dramaturg Filmového studia Barrandov Ludvík Toman nařídil vystřihnout. Je to sice škoda, ale na půvabu a slávě filmu to neubralo. Na druhou stranu se ve filmu objevil zcela náhodou Karel Šíp. Jel se na natáčení pouze podívat, ale Smoljak toho využil a dal mu malou roli jednoho z abiturientů.

Prdlavka se stal legendou

Nejenže film, který slaví pětačtyřicátiny, je stále velmi oblíbený, ale také jeho ústřední píseň Severní vítr si lidé často broukají a nezřídka hraje i z rádií. Text napsal Zdeněk Svěrák a zhudebnil ho Jaroslav Uhlíř. Interpretem této písně se měl stát Pavel Bobek, ten však v té době zpíval pouze americký repertoár, a tak nebylo jasné, kdo písni propůjčí svůj hlas. Smoljakovi však utkvěla demoverze písně nazpívaná samotným Uhlířem v hlavě natolik, že se nakonec definitivně rozhodl právě pro jeho civilní projev. Nutno říct, že i tentokrát to byla trefa do černého. Film Vrchní, prchni! má vůbec přesah do současnosti. Daliboru Vránovi vymyslel jeho soused Pařízek přezdívku "Prdlavka" podle velorexu, v němž Vrána jezdil. A v listopadu 2021 byla nedaleko bydliště filmového vrchního slavnostně pokřtěna nová autobusová zastávka U Prdlavky. U této události nechyběl Zdeněk Svěrák, který dokonce dorazil v zeleném oblečku z filmu. A to, že cestujícím ohlašuje zastávku Svěrákův hlas, je už jen třešnička na dortu.