Lenka Vlasáková: První dva roky na DAMU byly pro mě těžké

Patří mezi nejobsazovanější filmové i divadelní herečky, přesto si Lenka Vlasáková (53) na začátku studií na DAMU příliš nevěřila. Dnes je nejvíc vděčná za čas strávený s rodinou nebo v klidu na milované chalupě.

Vy jste napůl divadelní a napůl filmová herečka. Režiséři vás velmi rádi obsazují na filmová plátna. Co je podle vás náročnější hraní?

V divadle vstoupíte do nějakého příběhu a dvě hodiny v něm existujete. Na natáčení člověk přeskakuje z jednoho tématu na druhé a musí ho udržet v hlavě. To není vůbec jednoduché, proto je tam režisér, který vás za kamerou vede. Ale já dělám oboje se stejnou láskou.

Vás k herectví přivedla babička. Jak ji to vlastně napadlo?

To právě nevím ani já a už se jí na to bohužel nezeptám. Nechodila jsem na dramaťák ani jako dítě netočila, nerecitovala básničky. Nic takového. Přesto mou babičku napadlo, že asi nějaký talent mám. Každé léto jsme ji s bratrem, sestřenicí a bratrancem mučili divadelním a pěveckým pásmem a ona seděla a poslouchala. Jediné, co si vybavuji, je, že mě to nesmírně bavilo. Když jsem byla ve třetím ročníku na gymnáziu, babička listovala katalogem tehdejší cestovní kanceláře mládeže, s tematickými zájezdy. Našla jeden s názvem Máte talent, přesvědčte se. Bylo to na dva týdny až někde u Chebu a mně se vůbec nechtělo. Přemluvila jsem kamarádku, která chodila na dramaťák, aby jela se mnou. Po skončení mi řekli, že mám talent, a Antonín Kaška, který byl vedoucí, nakonec napsal do Prahy panu profesorovi z DAMU Ivanu Vyskočilovi a doporučil mi, abych se s ním spojila. Já ale neměla odvahu a nakonec jsem to nechala osudu.

Tak jste se dostala ke své první roli ve filmu Houpačka?

Právě na tom táboře byl i jeden klukz barrandovských studií. Podílel se na přípravě tohoto filmu, který se točil na přelomu roku 1989 a 1990. Paní režisérka Věra Plívová-Šimková tenkrát vyhlásila konkurz a já na něj šla. A najednou jsem měla hlavní roli studentky, která dá neuváženě k adopci své narozené dítě. Moji nejlepší kamarádku hrála Zuzka Stivínová, moji maminku Libuška Geprtová. Po porodu moje postava dala dítě Ivaně Chýlkové. Bylo mi tenkrát sedmnáct let a po této zkušenosti jsem se rozhodla, že to zkusím na DAMU. Začala jsem chodit na dramatický kroužek a v lednu dělala přijímačky. Dostala jsem se do třetího kola a nakonec mě nevzali.

To muselo být velké zklamání. Měla jste alternativu?

Lhala bych, kdybych řekla, že jsem nebyla smutná. Ale to byla realita, a i s tou jsem musela počítat. Kdyby to nevyšlo na DAMU, chtěla jsem být archeolog nebo studovat estetiku a jít dělat třeba kastelánku na hradě, na zámku. Nebo mít galerii.

Jenže osud nakonec chtěl jinak.

Za měsíc u nás doma zazvonil telefon ze školy, že Vendulku Křížovu vezmou rovnou do Divadla na Vinohradech, protože už dostudovala ostravskou konzervatoř. Uvolnilo se tak místo na DAMU a chtějí vědět, jestli ho chci. A já na to, že asi jo. Pak jsem mluvila s panem profesorem Vyskočilem a on odvětil, že pokud chci jít, musím to vědět jistě, žádné asi jo. Přiznala jsem pak, že to chci určitě.

Jaké to pro vás bylo? Neznámé prostředí, lidé, kteří asi víc věděli, co chtějí.

První dva roky na DAMU byly pro mě těžké. Vůbec mi to nešlo a v sobě jsem si nesla vědomí toho, že mě nevzali hned. A přitom jsem během studia hostovala v Divadelním spolku Kašpar a po absolutoriu dostala jako první místo v Divadle Rokoko. Už jsem i točila, ale...

Měla jste pocit, že jste tam jako náhrada?

Přesně, ale nebyl důvod si něco takového myslet. Zpětně si říkám, bože můj, co ta hlava všechno nedokáže vymyslet.

Všechny vaše děti mají umělecké vlohy. Není asi divu, když jsou z herecké rodiny.

Já jsem z umělecké rodiny nebyla a cestu k herectví jsem si našla. Není to pravidlo. Tři naše děti se touhle cestou vydaly, jsou výtvarně nadané. Nejstarší Sofie (jejím otcem je Egon Tobiáš, první manžel Lenky Vlasákové, pozn. red.) je velmi nadaná malířka. Má za sebou studium malby na UMPRUM. I Amálka studuje UMPRUM, obor textil. Ráda tvoří, navrhuje a šije oblečení, věnuje se sochařině, zkusila i divadlo. Kromě toho hraje na několik hudebních nástrojů, má kapelu...

Co vám v poslední době udělalo upřímnou radost?

To je krásná otázka. A víte, že mně nedávno udělal radost volný a slunečný víkend, který jsem mohla strávit na zahradě? V našem povolání totiž víkend většinou není a já neměla osm týdnů žádné volno. Tak jsem si to užila prostě na chalupě a byla jsem plná radosti.