Vrba: strom, který předběhl aspirin

Věděli jste, že než byl objeven slavný aspirin, lidé tišili horečky a bolesti přírodním salicinem z vrbové kůry? Vrba bílá, tento mlčenlivý společník rybníků a potoků, není jen symbolem jara a velikonočních pomlázek - ukrývá v sobě léčivou sílu, která pomáhá proti zánětům, migrénám i revmatismu. Pokud máte na zahradě dostatek prostoru a vhodné podmínky, může ji ozdobit právě tímto stromem. Jeho využití je opravdu bohaté.

Výtažky z vrby dnes nacházejí uplatnění i v přírodní kosmetice, kde pomáhají zklidňovat problematickou pleť. Pojďme odhalit příběh stromu, jehož kůra byla kdysi klíčem ke zdraví - a dodnes má co nabídnout! Vrby, ty tiché strážkyně vodních břehů, nás provázejí krajinou už po staletí. Mají zálibu ve vlhčích půdách, proto se s nimi setkáváme zejména kolem potoků a rybníků, kde svými kořeny zpevňují hráze a jako mlčenliví svědkové nám připomínají zapomenuté umění starých rybníkářů a mlynářů.

Málokdo však tuší, že v jejich nenápadné kůře se skrývá přírodní lék, který byl kdysi základním lékem proti bolesti a horečce. Už v dávných dobách poskytovaly staré vykotlané kmeny vrb útočiště nejen pohádkovým vodníkům, ale i lidem hledajícím přírodní medicínu. Vrbová kůra totiž obsahuje salicin - látku, která působí protizánětlivě, snižuje horečku a pomáhá tišit bolest. "Než byla na konci 19. století objevena syntetická kyselina acetylsalicylová, známá jako aspirin, byla právě vrbová kůra hlavní surovinou pro přípravu léků proti nachlazení, bolestem hlavy a kloubů. Ostatně dodnes se doporučuje popíjet čaj z vrbové kůry při chřipce a nachlazení spolu s květem černého bezu, lípy a listy břízy. V tradičním bylinářství je vrba také součástí antirevmatických a zklidňujících čajových směsí," uvedla farmaceutka Františka Tlustá.

Pletení z vrbových proutků

Na jaře jsou jejich kmeny doslova posázeny shluky rovných a dokonale ohebných proutků, jež jsou ideálním materiálem nejen pro otloukání jarních píšťalek a pletení velikonočních pomlázek, ale zejména pro zručné výrobce různých pletených košů, nábytku a bytových doplňků. "K léčebným účelům se nejvíce hodí kůra vrby bílé, kterou poznáte podle úzkých, kopinatých listů se stříbřitým nádechem na rubu. Pokud však narazíte na jiný druh, nemusíte se bát. Podobné účinky má i vrba načervenalá, žlutá, křehká či trojmužná," řekla Tlustá.

Kdy na sběr vrby a jak na to?

Nejlepší čas pro sběr je brzy na jaře, kdy míza proudí v mladých větvích. Kůra se sloupává po kruhovém naříznutí větví, asi 30 cm od sebe, přičemž se uvolní jemným naklepáním tupým předmětem nebo držadlem nože. Kruhové zářezy se pak spojí podélným řezem a kůra se sloupne. Sušit ji můžete na slunci i ve stínu, poté ji stačí rozlámat na menší kousky a skladovat na suchém místě.

Co vše vrbová kůra ukrývá?

Výsledná sušená kůra nemá žádný pach, naopak má ale hořkou, svíravou chuť a obsahuje přírodní salicin, třísloviny a látky, které zklidňují nervové podráždění. "Salicin působí dezinfekčně, a nejenže snižuje horečku, ale také zmírňuje bolestivé projevy revmatismu a migrén a změkčuje kůži i vlasy. Dříve se silný odvar z vrbové kůry používal k mytí vlasů, aby si zachovaly pružnost a odolávaly předčasnému šedivění," uvedla odbornice. Blahodárné zdravotní účinky látek z vrbové kůry mají souvislost s mimořádnou vitalitou vrby a obdivuhodnou adaptabilitou pro přežití na mokřinách a často zaplavených půdách.