Tomáš Klus: Všechno zlé je pro něco dobré
Ve 36 letech toho stihl poměrně mnoho. Slavil obrovské úspěchy ve sportu, pak coby zpěvák na pódiu, nakonec se oženil a má tři krásné děti, jimž postavil dům podle svých snů. Tomáš Klus přesto nezpychl.
Není to dlouho, co jste s manželkou dostavěli udržitelný rodinný dům. Sázka na ekologickou udržitelnost se vzhledem k aktuálnímu dění nakonec musela vyplatit i ekonomicky. Je to tak?
My jsme z toho vlastně sami dost překvapeni, jak se to povedlo. My jsme totiž hodně zvažovali, jestli se do té investice budeme pouštět, protože covid byl, jaký byl. Nakonec jsme se rozhodli si uzmout odjinud a ty peníze nasypat do té ekologické a teď už i ekonomické pomoci našim životům a našemu domu. A v momentě, kdy jsme dokončili poslední solární panel a tepelné čerpadlo, přišla tahle krize. Jsem velmi vděčný naší prozřetelnosti za to, že jsme se rozhodli tímhle směrem jít a podařilo se nám ten dům vysoběstačnit. A jak se říká, všechno zlé je pro něco dobré. Doufám, že se i díky tomuhle průšvihu ukáže, že ty alternativní energetické zdroje mají smysl nejenom ekologický, ale i ekonomický.
Jak to přesně myslíte?
Je tu možnost, je tu zdroj, z něhož můžeme čerpat energii prakticky zadarmo. Moc bych si přál, aby se v momentě, kdy se dostaneme z téhle ekonomické bažiny, podařilo přefokusovat myšlení společnosti a stát měl možnost podporovat tyhle alternativní energie v domácnostech daleko víc. Už teď je podpora poměrně dobrá, jen se o tom moc nemluví. Akorát je to teď zase složité v tom, že nejsou k dispozici panely a čerpadla. Já jsem mluvil s pánem, který nám to instaloval, a říkal mi: "Hlavně o nás nikde nemluvte, já nezvedám telefony ani kamarádům, protože to prostě nemám a všichni to najednou chtějí." Ale tak to je, lidé se potřebují pohybovat z extrému do extrému, aby zjistili, že uprostřed je nejlíp.
O ekologii se ale zajímáte dlouhodobě. Dokonce jste poslal dopis ministryni životního prostředí. Je to tak?
Šlo o to, že my jsme se s paní ministryní sešli už před nějakou dobou a já jsem byl poměrně nadšen z toho, že nás přijala a vyslechla. Byl jsem tam společně s iniciativou Zálohujme.cz, s níž se už nějaký ten pátek snažíme zpropagovat a prosadit zálohový systém na PET lahve a plechovky. To je systém, který se osvědčuje, kdekoli je zaveden - ať už v Německu, Chorvatsku, nebo teď naposledy také u našich sousedů na Slovensku. Ona se se tomu plánu zdála být velmi nakloněná, nicméně uplynul nějaký čas, událo se několik diskuzí, ale fakticky jsme se nedozvěděli, jestli se tedy můžeme radovat z toho, že do nějakého konkrétního data ten zálohový systém bude. Abychom už nemuseli být na vážkách, zkusil jsem to popíchnout dopisem a věřím, že bude přečten a nějakým způsobem na něj bude zareagováno.
Ještě se nemůžeme nebavit o muzikálu Branický zázrak. V něm nejen ztvárňujete hlavní roli, ale jste i autorem hudby. Už jste někdy pracoval na podobném projektu?
Ne, to pro mě bylo úplné novum. Já jsem vůbec nečekal, že bych někdy hrál v muzikálu, natož se ho nějakým tvůrčím způsobem účastnil. Ale jsem strašně rád, že se to stalo. Jednak je to s Honzou Svěrákem, který je mi v životě v mnoha ohledech velkým učitelem, a jednak jedním z největších štěstí toho Zázraku jsou lidé, kteří se tam sešli - celý štáb, jenž to obstarává, od techniků až po herce. Je prostě fantastické tam být. Lidé, kteří přicházejí, jsou pak z toho zážitku značně pohnutí. A z toho mám radost. Právě to totiž bylo naším cílem - udělat dobře na duši a zároveň na tu duši ukázat. Doba nás trošku od duše a prožívání života srdcem odtahuje, protože nás nutí být silně racionální. Je dobré to držet v balancu. Myslím, že to se nám s Honzou a s celým týmem okolo Branického zázraku povedlo.
