Stavovské divadlo: jeho stavba začala před 245 lety

Stavovské divadlo patří k nejcennějším kulturním památkám hlavního města - nejen svou architekturou, ale především příběhem, který se v jeho zdech odehrával. Základní kámen nejstarší divadelní budovy v Praze byl položen v roce 1781.

Zpočátku sloužilo Němcům

Myšlenka založit reprezentativní divadlo evropské úrovně se zrodila v hlavě hraběte Františka Antonína z Nostic-Rienecku, který projekt nejen inicioval, ale také financoval částkou 100 tisíc zlatých. Základní kámen byl položen 7. června 1781 a honosnou stavbu na Ovocném trhu vedl dvorní architekt Anton Haffenecker. Stavba, která je podle nápisu na průčelí zasvěcena vlasti a múzám, byla dokončena už na počátku roku 1783 a v dubnu se slavnostně otevřela Lessingovou tragédií Emilia Galotti. Tehdy se divadlu říkalo Hraběcí Nosticovo divadlo. V roce 1798 přešlo do rukou českých stavů a získalo jméno Královské stavovské divadlo. Zpočátku sloužilo hlavně německému publiku, česká představení byla spíše tolerovaná. První česká hra se zde objevila 20. ledna 1785 a pravidelnější české produkce se rozběhly až od roku 1812.

Úzce spjato s Mozartem

Už v první sezoně se na jevišti objevila Mozartova opera Únos ze serailu a následovala další díla. Pražské publikum bylo nadšené z Figarovy svatby, kterou tam Mozart osobně dirigoval v lednu 1787. Impresário Pasqual Bondini poté objednal novou operu přímo pro Prahu - Dona Giovanniho. Světová premiéra, která se konala 29. října 1787, opět pod Mozartovou taktovkou, se stala jedním z největších momentů divadelních dějin. Mozart se do Prahy vrátil ještě v roce 1791, kdy zde uvedl premiéru opery La clemenza di Tito. Ani po Mozartově smrti na něj ve Stavovském divadle nezapomněli. Konal se tam benefiční koncert pro vdovu Constanze a děti a brzy poté se tam odehrála pražská premiéra Kouzelné flétny.

Jaký ředitel, takový program

Stavovské divadlo nabízelo divákům takový repertoár, k němuž měl blízko aktuální ředitel. Domenico Guardasoni preferoval italskou operu, zatímco činohra se potýkala s nedostatkem členů stálého souboru. Za ředitele Johanna Carla Liebicha se zase repertoár posunul k německému singspielu a činohře a kvalita operních produkcí pokulhávala. To však vyřešil kapelník Carl Maria von Weber, který uvedl například pražskou premiéru Beethovenova Fidelia. Po jeho odchodu se vedení střídalo a česká představení zůstávala v pozadí.

Kde domov můj

Přesně před 200 lety, v roce 1826, měla ve Stavovském divadle premiéru Škroupova zpěvohra Dráteník, považovaná za začátek české opery. A 21. prosince 1834 se tam poprvé rozezněla píseň Kde domov můj z Tylovy neúspěšné Fidlovačky. V době národního obrození a rakousko-uherské monarchie postupně tato skladba zlidověla a stala se neoficiální českou národní písní. Po vzniku samostatného Československa byla píseň automaticky přijata jako česká část státní hymny, druhou sloku tvořila slovenská píseň Nad Tatrou sa blýska. V roce 1993, při vzniku samostatné České republiky, bylo zakotveno v Ústavě, že státní hymnou České republiky je výhradně první sloka této písně.

Šest dekád německého divadla

Česká opera zůstala v repertoáru až do otevření Prozatímního divadla v roce 1862, poté se Stavovské divadlo opět stalo německou scénou pod názvem Královské zemské německé divadlo. Německý provoz trval až do 16. listopadu 1920, kdy divadlo během protiněmeckých demonstrací obsadil český dav. Ještě téhož večera se tam hrála Prodaná nevěsta. V prosinci 1920 přešlo divadlo pod správu Národního divadla a vrátilo se k názvu Stavovské. V meziválečném období tam pak měla premiéru například Čapkova Bílá nemoc či Matka.

Nová éra - nový název

Druhá světová válka opět zamíchala kartami. Divadlo bylo znovu germanizováno, ale jen krátce po osvobození už na jevišti zněla čeština, a to v Jiráskově Lucerně. Rok 1948 přinesl Čechům mnoho změn, včetně přejmenování kulturního stánku na Divadlo Josefa Kajetána Tyla, později Tylovo divadlo. Návrat k původnímu názvu Stavovské divadlo pak přišel až po revoluci v roce 1989.

Zvažovali demolici

Poté, co bylo otevřena Státní opera v roce 1888, začala budova Stavovského divadla postupně chátrat. Dokonce se ve dvacátých letech minulého století uvažovalo o demolici, ale naštěstí se podařilo provést rozsáhlé opravy. Největší rekonstrukce však proběhla v letech 1983-1991, kdy také vznikly nové podzemní prostory pro šatny a technické zázemí. Dnes je Stavovské divadlo součástí Národního divadla a slouží jak činohře, tak opeře. Je to jedna z nejlépe dochovaných klasicistních divadelních budov v Evropě. Na své si tam přijdou nejen milovníci kultury, ale také nadšenci architektury.