Simona Krainová: Toxická energie odešla a je to osvobozující

Z někdejší topmodelky je dnes především sebevědomá a úspěšná podnikatelka, která jede na plný plyn a nápady se z ní doslova sypou. Simona Krainová (53) buduje vlastní značky, rozjíždí nové projekty, inspiruje ženy k pohybu a otevřeně mluví o tématech, o nichž se jiní zdráhají hovořit. Přitom zůstává oddanou matkou i partnerkou Karla Vágnera ml. (50). Energie má na rozdávání a zdá se, že její tempo se s věkem nezpomaluje. Naopak, jako by nabíralo na síle. V rozhovoru pro SEDMIČKU se rozpovídala nejen o svém vstupu do gastro byznysu.

Co je u vás nového?

Rozjela jsem projekt Poké by Simona. Poké miluji a jím ho po celém světě. U nás mi přišlo, že je na trhu díra, a tak jsme se s mým obchodním partnerem Tomášem Skácelem, který v potravinářském průmyslu pracuje už třicet let, stali největším producentem hotového poké v České republice.

Proč zrovna poké?

Upřímně řečeno, trávit čas u plotny je pro mě za trest. Vařím jen výjimečně a většinou si s rodinou jídlo kupujeme. Hotovek je sice hodně, ale něco, co jen rozbalíte a rovnou sníte, moc ne. A tak vznikl nápad vyrábět něco zdravého, sytého a cenově dostupného. Tomáš mi navrhl, že mi sestaví poké na míru. Vybrala jsem si suroviny, dohlížela na kvalitu a vznikly tři varianty: kuřecí teriyaki, křupavá kachna a uzený losos. Je v nich hodně zeleniny, rýže a omáčky vytvořené přesně podle mých představ.

Už máte nějaké ohlasy?

Lidé mi píšou, že jim to chutná, a to je pro mě největší radost. Možná i díky tomu, že jsme kolem projektu udělali velký humbuk a slavnostně ho pokřtili, jsme za 48 hodin vyprodali zásoby.

Čas strávený v kuchyni vnímáte jako promarněný. Co byste upřednostnila?

Milion jiných věcí. Jít na procházku s rodinou a psy, zacvičit si, zatancovat, vytřídit šatník nebo si s kluky pustit film. Jsem pořád v běhu. Jsem trochu ADHD (smích) a jen tak neposedím.

Jak vypadá váš běžný den?

Vyměnila jsem dlouhé večery za brzká rána. Chodím spát kolem deváté, vstávám brzy, abych stihla práci a běh, než vstanou děti. Miluji ta tichá rána. A přestala jsem pít alkohol. Už přes rok nepiji a je to výrazná změna. Ani dřív jsem alkoholu výrazně neholdovala, ale ten rozdíl je tam opravdu znát.

V čem nejvíc?

V energii, síle, nastavení mysli. Čím je člověk starší, tím hůř alkohol snáší. Limituje ho to. Za dobu, co nepiji, jsem udělala mnohem víc práce a zrealizovala víc projektů. A jako bonus
jsem zhubla tři kila, i když jsem denně jedla tabulku čokolády. Po třech měsících zmizely otoky i "madla lásky".

Omezila jste i něco jiného?

Ano, vapování. A také některé lidi. Vlastně odešli sami. Když s nimi nepijete a nevedete plytké řeči, přestanete být zajímaví a už nejste "ta kamarádka". Toxická energie odešla a je to osvobozující. Naštěstí mám dost přátel, kteří sice nejsou naladění na stejné fitness vlně jako já, ale i tak dokážeme spolu fungovat. 

Jste pověstná disciplínou a vášní pro běh. Máte dny, kdy běhání vynecháte?

Běhání je moje forma meditace i závislost. Když jeden den nevyběhnu, jsem celý den naštvaná. Mám kamarádky, které jsou stejné běžecké "narkomanky" jako já, a navzájem se hecujeme. I můj fyzioterapeut mi občas vynadá. Jasně mi řekl, že po padesátce mám běhat kolem osmi kilometrů, ale já dávám běžně jedenáct. Tak mu vždy tvrdím, že ty poslední tři jsem spíš ušla. (smích)

Vaše rada pro ostatní ženy je hýbat se?

Je to tak: buď máš disciplínu a chceš něco změnit, nebo nechceš - ale laskavě si to přiznej. Těm, kteří si stěžují, že nemají čas, bych poradila: "Vykašlete se na vypisování hnusných komentářů, na hodinová scrollování na sítích a radši běžte něco dělat!" Samozřejmě existují ženy, které si z pracovních či zdravotních důvodů nemohou takovou péči dopřát. To naprosto respektuji a chápu. Ale většina těch, jež mají pusu plnou řečí, jsou přesně ty, kterým se jednoduše nechce.

Máte nemovitosti po celém světě. Plánujete se v některé z nich usídlit natrvalo?

Máme rádi nezávislost a svobodu. Nedokážu si představit, že by mě někdo připoutal k jednomu městu. Z toho mám skoro klaustrofobii. Ale chceme dát klukům možnost vzdělání v zahraničí. Byli přijati do prestižní školy v Dubaji a myslíme si, že to pro ně bude zkušenost k nezaplacení. Chceme je trochu vykopnout z komfortní zóny. Sama si dobře pamatuji, jaké to bylo, když jsem jako šestnáctiletá holka z paneláku odešla do Paříže. Byl to šok, ale zároveň obrovská životní lekce. Neměnila bych. Jsem za tu příležitost dodnes vděčná. Naučilo mě to přizpůsobit se jiné kultuře, jiným zvykům, postarat se sama o sebe a být finančně gramotná. To samé chci dopřát i svým dětem. Jen s tím rozdílem, že já tehdy neměla nic, zatímco jim můžeme poskytnout zázemí a bezpečí.

Jaké jsou vaše další plány do budoucna?

Máme spoustu pracovních plánů, které chceme realizovat. A hlavně se z toho všeho nezbláznit. (smích)