Retro film: kdo se ve snímku plném vodníků doopravdy zamiloval?

V roce 1974 natočil režisér Václav Vorlíček (†88) fantasy komedii Jak utopit dr. Mráčka aneb Konec vodníků v Čechách, která diváky ohromila nejen laskavým příběhem, ale především dechberoucími triky, jež byly na počátek sedmdesátých let velmi dobře propracované.

Režisér spolupracoval na scénáři spolu s Petrem Markovem a Milošem Macourkem. Původní námět Petra Markova vznikl díky inspiraci kresleným vtipem v časopisu Dikobraz, jak novomanžel nese novomanželku, mořskou pannu, do vany. Markov zasadil příběh do vesnického mlýna, ale režisérovi se zdál být nudný, proto přemístil děj příběhu do Prahy, kde mladá vodnice Jana zahoří láskou k nesmělému právníkovi, který chce Janinu rodinu vystěhovat z mokrého domku na Kampě, určeného k demolici.

Poslední vodníci v Čechách se tak zuby nehty snaží zabránit asanaci domu, i kdyby měli doktora práv Mráčka utopit, což se jim nakonec podaří. Scénář byl propracován do nejmenších detailů včetně příjmení postav. Ve filmu tak vystupují Vodičkovi, Wassermanovi či Bachovi. Všechna tato příjmení mají cosi společného s vodou. U Vodičkových je to jasné, Wasserman odkazuje na vodníka a Bach znamená potok.

Smrt během natáčení

Nad obsazením filmu, zdá se, nemusel režisér Vorlíček příliš přemýšlet. Obsadil nejlepší herce své doby. Hlavními hrdiny se stali Libuše Šafránková a Jaromír Hanzlík a povídá se, že Hanzlík lásku nemusel vůbec hrát. Prý se během práce na filmu do Libušky zakoukal.

Vedle této dvojice hráli ve filmu i další skvělí herci jako například Miloš Kopecký, František Filipovský, Vladimír Menšík, Stella Zázvorková, Eva Hudečková, a kdyby se film začal natáčet dříve, mohli jsme v něm vidět i Jana Libíčka. Ten však bohužel osmý natáčecí den zemřel. Zesnulého kolegu pak grandiózně nahradil Zdeněk Řehoř. Ve filmu měla hrát také Helena Růžičková, již ale z politických důvodů nahradila Míla Myslíková.

Problémy s vodou

Film je plný pozoruhodných triků, o něž se zasloužil kameraman Vladimír Novotný. Pro natáčení scén ve sklepení vznikl v barrandovských ateliérech bazén, který byl opatřen volným prostorem s přepadem vody. Šikovný architekt pak postavil dekoraci sklepení tak, aby Jaromír Hanzlík vcházel do vody a Miloš Kopecký do sucha. Kameraman natáčel na úrovni hladiny a spolu se správným nasvícením tak zmizel rozdíl mezi schodišti. Natáčení scén pod vodou však nebylo jednoduché.

Akvárium nejprve naplnili pitnou vodou, jenomže když rozsvítili světla, voda najednou zešedla a herce nebylo takřka vidět. Rekvizitáři museli pitnou vodu nahradit vodou destilovanou. Tu skoupili ze všech čerpacích stanic v okolí. Jenže destilovaná voda se nelíbila rybičkám, které v ní bohužel všechny uhynuly. Od nápadu s rybičkami proto musel režisér upustit. Vodu v obřím bazénu také museli vyhřívat, aby herci neutrpěli újmu.

Rekvizitáři měli plné ruce práce

Otázky dodnes vzbuzuje rovněž cestování vodovodním potrubím. To vymyslel kameraman Novotný naprosto skvostně, a přitom jednoduše. Před umyvadlem stálo zrcadlo, v němž se odráželo umyvadlo, které bylo mimo záběr. A aby se na foukl sifon pod umyvadlem, do nějž se nořil Miloš Kopecký, použili rekvizitáři postříbřenou duši z fotbalového míče. Nakonec to tedy fungovalo tak, že Miloš Kopecký vcházel do rámu umyvadla, ale následně se sklouzl po skluzavce mimo záběr.