Retro film: Jak svět přichází o básníky dával špatný příklad mládeži

První z filmů básnické hexalogie, již natočil Dušan Klein (†82) v roce 1982, vzbudil u diváků nebývalý ohlas, přestože při schvalovací projekci režisér raději ani nedutal. Ústřední dvojice v podání Pavla Kříže (62) a Davida Matáska (60), jejíž osudy se vinou všemi šesti filmy o básnících, měla být ale jiná. Kříž i Matásek nakonec zaplatili za účinkování ve filmu nepříjemnou daň.

Štěpán Šafránek a jeho kamarád Kendy, studenti maturitního ročníku gymnázia, se rozhodnou na popud ředitelky školy, kterou hrála Jiřina Jirásková, nastudovat divadelní hru - Tylovu Lesní pannu. Jejich inscenace je však velmi neobvyklá, plná hudby a zpěvu, a přiláká dokonce pozornost televize. Štěpánovi se líbí krásná Marcela Borůvková, přezdívaná Borůvka, v podání Miroslavy Šafránkové, a tak vidí v připravovaném představení také šanci sblížit se s ní. 

Režisér Dušan Klein přišel na nápad natočit film Jak svět přichází o básníky díky soutěžnímu festivalu filmových komedií v Novém Městě nad Metují, kam byl vyslán jako porotce. Podle ostatních porotců to prý nebyl příliš vydařený ročník, ale Klein se na scénáře díval z jiného úhlu pohledu. Zaujala ho novela Ladislava Pecháčka s názvem Amatéři, podle níž později vznikl scénář pro tuto velmi úspěšnou komedii.

Natáčeli navzdory školnímu zákazu

Během tvorby se Klein inspiroval i svými dvěma syny, kteří tehdy také studovali střední školu. Když byl scénář na světě, začal Klein uvažovat o hereckém obsazení. Zpočátku to vypadalo tak, že ústřední dvojici ztvární Lukáš Vaculík a Ondřej Vetchý, nakonec ale vyhráli Pavel Kříž a David Matásek, kteří spolu studovali, a navíc to byli kamarádi, což se režisérovi hodilo. Za účinkování v tomto filmu ale dostali pomyslně za uši. V té době měli jako studenti zákaz natáčet filmy a za svůj herecký počin si ve škole vysloužili trojky z chování. V poměru k popularitě, kterou jim tento film a dalších pět pokračování, jež vznikla v průběhu dalších let, vynesl, je to ale bezvýznamný detail k pousmání.

Klacky pod nohy

Přestože bylo jasné, že Kleinova komedie má potenciál, soudruzi byli opačného názoru. Při schvalovací projekci se nikdo nezasmál a režisérovi bylo tenkrát pěkně horko. Naštěstí musel vystřihnout jen tři "závadné" scény, aby dostal film zelenou a mohl vstoupit do kin. S žádnou velkou propagací však počítat nemohl. Ústřední výbor totiž vydal nařízení, že se o filmu nesmí psát v tisku. "Pak vyšla zdrcující kritika v Rudém právu. Napsal ji Kliment, to byl takový sekerář," prozradil Pavel Kříž v rozhovoru pro iDNES.cz.

Klein čerpal i z kritiky

Zmíněná kritika nesla název Jenom legrácky nemohou stačit. "Ztrhal to pekelně. Byli jsme prý špatný příklad mládeži, protože jsme kouřili, pili alkohol, mysleli na sex a nevážili si autorit. Prostě úplně jiní než příkladní puberťáci," vzpomínal Kříž. Název kritiky ale Klein použil ve scénáři dalšího pokračování z roku 1984 s názvem Jak básníci přicházejí o iluze.

I přesto, že soudruzi házeli Kleinovi klacky pod nohy, vidělo tento film více než jeden a půl milionu diváků. Díky tomuto úspěchu vzniklo v roce 1987 pokračování s názvem Jak básníkům chutná život následované filmem Konec básníků v Čechách. Rok 2004 pak přinesl pátý díl Jak básníci neztrácejí naději a celou sérii uzavírá komedie z roku 2016 Jak básníci čekají na zázrak.