Postřižiny slaví 45 let od premiéry

Hlučného strýce Pepina, krásnou Maryšku a letní klasiku podle stejnojmenné knihy Postřižiny Bohumila Hrabala (†82) v nezaměnitelné režii Jiřího Menzela (†82) milují diváci už 45 let. Ale i dobře známá poetická komedie skrývá několik zajímavostí.

O nejvíce perliček z natáčení se postarala Magda Vášáryová, která ztvárnila dlouhovlasou krásku Maryšku. Režisér Menzel zvažoval, zda do této role neobsadí Libušku Šafránkovou, Magda měla totiž mnoho pracovních aktivit na Slovensku. Když jí dal ale knihu přečíst, Vášáryová byla nadšená a vyčlenila si pro natáčení čas. Avšak v průběhu natáčení zjistila, že je v jiném stavu. Ačkoli měla úctyhodný apetit, nepřibrala prý během práce na filmu ani kilo. Kdyby se natáčení posunulo byť jen o pár týdnů, už by bylo těhotenství na Magdě vidět. Tomu se říká správné načasování! Herečka, jejíž filmová hříva byla okouzlující, měla ve skutečnosti krátké vlasy, a proto pro ni museli vyrobit šest paruk. Ve scéně, kdy se její vlasy stříhají, byly její skutečné vlasy velmi dobře schované pod parukou.

Tajemství jména zabitého čuníka

Vášáryová se musela celkově poprat s různými situacemi. Například se tolik bála krve, že scéna, v níž má krev míchat, aby se nesrazila, se povedla až napočtvrté. Nicméně i čtvrtý čuník zabitý pro účely natáčení se vešel do čtyřmilionového rozpočtu. Do filmu si režisér Menzel propašoval i vlastní jinotaj. Prase, které má přijít o život, oslovují Ludvíčku. Mínil tím prý tehdejšího ředitele Barrandova Ludvíka Tomana, jemuž do konce života nemohl přijít na jméno. Nutno podotknout, že Toman stál za mnoha výraznými změnami v československé kinematografii a tvůrcům nezřídka ztrpčoval život. Menzela například už v roce 1973 nepodpořil při výběru režiséra pro kultovní pohádku Tři oříšky pro Popelku, kterou nakonec zrežíroval Václav Vorlíček. Své si s Tomanem "užili" i Ladislav Smoljak se Zdeňkem Svěrákem.

Dubléři

V Postřižinách se původně neměl objevit ani Jaromír Hanzlík v roli strýce Pepina, jehož předlohou byl skutečný strýc prozaika Bohumila Hrabala. Byl to bratr jeho otce, který přijel na čtrnáctidenní návštěvu, ale zůstal u Hrabalových až do konce svých dní. Kolegové Jiřího Menzela nabádali, aby do této role obsadil Vladimíra Menšíka, mluvilo se i o Václavu Neckářovi. Nakonec se ale režisér překvapivě rozhodl obsadit Hanzlíka, jenž se své role zhostil skvěle - s odstupem pětačtyřiceti let od premiéry filmu už bychom si v této výrazné roli stěží dokázali představit někoho jiného.

Jednou z nezapomenutelných scén je rozhodně ta, při níž lezou herci na vysoký komín. Hrozilo jim nebezpečí pádu a úrazu, proto byla vyrobena ani ne dvoumetrová maketa, již filmaři umístili na střechu tehdejšího JZD v Dalešicích a při výstupu na reálný komín zastoupili herce dubléři. Najít správný pivovar pro natáčení rozhodně nebyl snadný úkol, ale nakonec se na architekta Zbyňka Hlocha usmálo štěstí. Poté, co projel Česko křížem krážem, částečně zmapoval Slovensko a navštívil přes sto míst, objevil Dalešice na Třebíčsku. Pro interiéry pivovaru ho oslovila Studená u Telče. V dalešickém pivovaru je dnes muzeum, kde návštěvníci mohou vidět rekvizity z filmu a připomenout si dobu překotné modernizace na maloměstě.