Josef Carda: Přeji si, aby čas trochu zpomalil
V lednu letošního roku oslavil Josef Carda 70. narozeniny. Kdo by ale čekal velkolepou oslavu, byl by na omylu, věk příliš neřeší a jeho hnacím motorem je práce. Hraje v divadlech, věnuje se dabingu a objevuje se v seriálech i filmech. A když zrovna nestojí v záři reflektorů nebo za mikrofonem, rád si vyjde na obyčejnou procházku se psem, který se stal jeho každodenním parťákem.
Měl jste kulaté narozeniny. Jak probíhala oslava?
Zatím neproběhla žádná oslava, nechávám to na léto.
Znamená pro vás toto číslo něco zásadního, nebo věk příliš neřešíte?
Věk bych neřešil, je to fakt jen číslo, ale důležité je zdraví. S věkem to zdraví bohužel souvisí. V šedesáti to bylo pochopitelně lepší než teď, avšak zatím si nemohu stěžovat.
Co od následujícího roku očekáváte a co si od něj přejete?
Přeji si, aby čas trochu zpomalil. I já bych měl zpomalit, ale kdyby přišla nějaká zajímavá práce, tak abych to ve zdraví přežil.
Když jsme u té práce, máte jí celkem dost. Co vás v tuto chvíli zaměstnává nejvíc?
Nejvíc hraji divadlo. V Divadle Bez zábradlí nás čeká tisící odehrané představení Blbec k večeři, které režíroval Jiří Menzel. Začali jsme ho zkoušet kdysi v Gongu s Vaškem Vydrou. Jirka Menzel tehdy držel dietu a jedl spoustu banánů, na což rád s úsměvem vzpomínám. Především ale dokázal obrousit hrany krutosti, které tahle hra v sobě má, a udělat z ní představení, jež je úsměvné i dojemné. Byl to skvělý režisér. Dále hraji v nedávno uvedené hře Neila Simona Apartmá v hotelu Plaza. Hraji tam s Danou Morávkovou v hlavní roli a oba jsme se na to moc těšili. Jsou to tři povídky plné humorných situací. Původně měl inscenaci režírovat Karel Heřmánek, který ji skvěle upravil a oslovil mě, abych v ní účinkoval. Po jeho smrti převzal režii jeho syn, který se toho skvěle zhostil. Byla to Karlova první režie a myslím si, že má něco po svém otci, cit pro divadlo i pro práci s herci. Přijde mi, že na to jde dobře a že mu režie svědčí. Kromě toho jezdím také se zájezdovými představeními a hraji v Divadle Lucie Bílé. Dá se říct, že v divadle jsem momentálně vytížený opravdu hodně. Co se týče televizní práce, na jaře bych se měl objevit v jednom seriálu, zatím ale nemohu prozradit nic bližšího.
Nezastavíte se, umíte i odpočívat? Co pro vás znamená opravdový relax?
Mám rád, když je práce tak akorát, jenže to se hercům podaří jen málokdy. Odpočívat ale příliš neumím. Manželka má pocit, že nevydržím jen tak sedět doma. Během covidu mi došlo, že pokud by měl důchod vypadat tímhle způsobem, asi by mě to zabilo. Sedět a nic nedělat pro mě zkrátka není. Neustále jsem chodil se psem na vycházky, až ho to přestalo bavit. Díval se na mě, jestli jsem se nezbláznil, když jsem ho bral ven několikrát denně nebo jsme spolu chodili dvě hodiny v kuse. Skutečný odpočinek pro mě ale znamená pláž a moře, tam dokážu klidně týden nic nedělat. Mám rád teplo, miluji, když ráno vyjdu ven v tričku a je pařák, to mi vyhovuje. Právě proto nejezdím ani na hory, jsem dost zimomřivý.
Co byste si přál od nového roku?
Já bych si přál, aby všechno šlo tak, jak to jde. Čím je člověk starší, tím víc si uvědomuje, že nejdůležitější je zdraví, i když to možná zní jako klišé.
