Cyril Dobrý: Abstinence mi vyhovuje

Vyrůstal v umělecké rodině, přesto o herecké kariéře jako malý nesnil. Toužil spíš po dobrodružství a představoval si, že bude jako Indiana Jones. K filmu se Cyril Dobrý (29) dostal postupně. Vedle herectví se věnuje truhlařině, která mu pomáhá vyčistit hlavu. Největší životní změnou pro něj bylo narození dcery. V rozhovoru pro SEDMIČKU prozradil, co zásadního ve svém životě změnil, když se stal otcem, i to, jaká scéna ho dojala při natáčení nového filmu Šampión.

Jste z herecké rodiny, z obou stran, vaše maminka Tereza Hrzánová navrhuje divadelní kostýmy a váš tatínek Karel Dobrý je skvělým hercem. Bylo herectví vaše vysněné povolání v dětství?

Vlastně ani ne. Poprvé mě to napadlo až někdy v patnácti. V dětství jsem si spíš představoval, že budu dělat něco dobrodružného. Hodně jsem chtěl být jako Indiana Jones. Jako kluka mě táta bral na zahraniční natáčení a měl jsem i pár drobných rolí, ale můj dětský sen to nebyl.

Vedli vás rodiče k herectví nebo umění obecně?

Ani ne. Nebo spíš ne vědomě.

Velmi brzy jste se osamostatnil, už v sedmnácti jste šel do podnájmu. Co vás k tomu vedlo?

Měl jsem tehdy pocit, že jsem strašně dospělý. Zajímalo mě, jaké to je, mít volnost a všechno si zařídit po svém. Nějak jsem to zvládl, i když jsem si to asi udělal složitější, než bylo nutné. Možná i proto jsem se pak nevěnoval dost studiu. Chodil jsem na brigády, abych měl na nájem, věnoval se modelingu a pracoval za barem. A na každodenní školu už mi pak nezbývala energie ani chuť.

Vyzkoušel jste si i kariéru modela a odletěl do Singapuru a dalších zemí. Jaká to byla zkušenost? Co vám to dalo?

Agentura, která mě tam poslala, mi dávala asi 80 dolarů týdně kapesného, ale při místních cenách jsem si za to skoro nic nemohl dovolit, takže jsem většinou jedl jen rýži a vajíčka. Dnes už bych do něčeho takového asi nešel. V šestnácti mi ale představa, že si sbalím pár trik do batohu a odjedu do světa, i když vlastně nevím, co tam budu dělat, připadala jako skvělý nápad. Když je člověk mladý, udělá klidně i takovou bláznivou věc. Každopádně jsem díky tomu zjistil, že model být nechci.

Po návratu do Čech jste se dostal na DAMU, byl jste možná jediný, kdo šel po základní škole rovnou tam, ale nakonec to nedopadlo. Je to tak?

Na DAMU mě vzali s podmínkou, že si maturitu dodělám. Z gymnázia mě totiž vyhodili, protože jsem tam nechodil. Přihlásil jsem se pak na učňák s maturitou, konkrétně na obor prodavač. Výuční list mám, ale maturitu ne. A tak jsem po třech letech DAMU opustil, protože by mě stejně k závěrečným zkouškám nepustili. V té době jsem tam navíc už ani moc nechodil, protože jsem dělal jiné věci a potřeboval pracovat.

Kromě herectví se věnujete i truhlařině. Jak jste se k tomu dostal?

Začal jsem s tím brigádně. Postupně mi došlo, že dobrých řemeslníků je málo, zatímco vystudovaných manažerů nebo reklamních expertů je tolik, že další už vlastně nejsou potřeba. Primárně jsem ale herec. Baví mě to a má to lepší poměr času a peněz. Kdysi jsem měl vlastní truhlářskou dílnu, nějakou dobu jsem se živil i jako svářeč. Posledních pár let se ale živím víceméně jen hraním. Řemeslo je pro mě spíš radost a občasný přivýdělek. Na jaře se mi narodila dcera, takže jsem odmítl některé herecké projekty, abych byl víc doma. A když nám začaly docházet peníze, nastoupil jsem jako tesař na dřevostavbě, kterou projektuje můj kamarád. Baví mě to, ale vždycky jen na nějaký čas. Po pár týdnech mě začnou bolet záda a klouby. Těším se, že až jednou vyhrajeme ve sportce a postavíme si dům, budu mít vlastní perfektní dílnu.

Zmínil jste dceru. Jaké pro vás bylo její narození?

Od té doby, co ji mám, nepiji alkohol. Vím o sobě, že mám sklon k závislostem, a také vím, že mi alkohol dělá dobře na nervy, rovněž jsem ho někdy používal, abych vypnul. Od té doby, co mám dítě, jsem přestal pít úplně a vlastně zjistil, že mi abstinence vyhovuje. Když se  dcera narodila, mohl jsem v porodnici s přítelkyní i dcerou zůstat čtyři dny. Byl to velký zážitek.

Jaké byly vaše herecké začátky? Před časem jste zmiňoval, že cestu k filmování vám otevřel Viktor Tauš. Jak na spolupráci s ním vzpomínáte?

Vzpomínám na to moc rád. Shodou okolností teď s Viktorem zkoušíme představení Human Zoo, takže se znovu potkáváme při práci. Vždycky ho rád vidím.

Nebál jste se řečí o protekci a toho, že vás budou srovnávat s vaším tátou?

Moc jsem o tom nepřemýšlel. V něčem jsem to kvůli tomu jménu měl ze začátku možná jednodušší, v něčem naopak složitější. Vůči předsudkům jsem se samozřejmě chtěl vymezit, ale zase mě to nijak zásadně netrápilo. Možná i proto, že jsem se díky tátovi s herectvím potkával už jako dítě, mám od té profese určitý odstup. Někdy mi dokonce připadá trochu trapná, mám pocit, že se herci občas pitvoří víc, než je nutné. A přesto mě ten svět fascinuje. Asi bylo přirozené, že jsem se stal hercem, když je jím i táta. V jiných profesích to bývá podobné, někdy se to prostě dědí. A čím jsem starší, tím méně to řeším. 

Od té doby za sebou máte řadu seriálů a filmů. Na jaké natáčení vzpomínáte nejradši?

Ke každému projektu mám nějaký vztah, takže asi nemám jednoho jasného šampióna.

S tím šampiónem jste mi nahrál, na jaře půjde do kin film Šampión, ve kterém hrajete. Jaká je vaše role, koho ztvárňujete?

Hraji údržbáře kluziště, který má utajený vztah s Ondrejem Nepelou.

Co dalšího vás v nejbližší době čeká?

Musím říct, že vlastně nevím, co přesně mě čeká. Doufám ale, že se mi v létě podaří na chvíli odjet a odpočinout si. A už dlouho si chci udělat řidičák na motorku, tak snad se mi to letos konečně podaří.