Petra Černocká: Musíte se zajímat a musíte se hýbat!
Petra Černocká sice v listopadu oslavila sedmdesáté třetí narozeniny, její věk by jí ale hádal jen málokdo. Zpěvačka se magazínu SEDMIČKA svěřila s tím, co dělá pro to, aby se udržela v dobré kondici.
Nevypadáte na to, že jste v listopadu oslavila sedmdesáté třetí narozeniny. Jak je to možné?
Já jsem se s přibývajícím věkem naučila oblékat. Mám drobnou postavu a spoustu věcí jsem se naučila zamaskovat. Nedávno mě ale zklamala jedna prodavačka v podprsenkách. Já jsem jí říkala: "Heleďte se... Já už mám takovouhle velikost!" A ona mi na to řekla: "To vy jste nevěděla, že s věkem vám budou růst prsa?" To jsem teda fakt nevěděla. (smích) Začínala jsem totiž na takové běžné velikosti, a kdybych dneska nebyla tak stará, budu se úspěšně točit u tyče a dámy a páni budou úplně vyděšení z toho poprsí. (smích)
Hlídáte si i to, co jíte?
Jasně! Myslím si, že když si člověk ve vyšším věku nedává bacha na to, co jí, a nechodí minimálně dvakrát týdně cvičit, nejde to. Protože to spolu velmi souvisí. Když chodíte cvičit, zjistíte, že se můžete každý den volně a radostně pohybovat. Když to ale neděláte, máte tendenci jen sedět v křesle a koukat na televizi. Jakmile se po sedmdesátce vykašlete na cvičení, vlastně uvíznete u toho sedavého způsobu života. Maximálně si dojdete nakoupit. Spíš se tam došouráte. A navíc... Když jen sedíte u televize, přímo se nabízí vzít si zmrzlinu, čokoládu, cokoli. Není to tak, že bych vůbec nehřešila. Kdysi mi říkal jeden odborník, že mám asi nervy v kýblu, když mám tak ráda sladkosti, protože to prý uklidňuje. (smích) Já mám ale sladké opravdu ráda. Sotva dojím boršč nebo něco slaného, můj první nápad je, že si potřebuju dát ještě něco sladkého.
Někdo to tak holt má.
Ale je to prý velmi špatně. Věřím na to, že nám pokyny chodí odněkud seshora a člověk se setkává přesně s tím, co zrovna potřebuje vědět. Zrovna včera jsem někde hrála a v té šatně měli knihovničku. Já jsem sáhla po knize, která mi přišla legrační a jmenovala se Hladovění. Všem doporučuju, aby si to prostudovali! Ono to má logiku. Když budete den hladovět, tělo si někde musí najít podporu uvnitř, když mu ji nedáváte zvenku. Začne tak hubit ty nezdravé věci kolem orgánů. Bomba! Tu knihu psal nějaký odborník a dočetla jsem se tam, že doktory ohlídaný půst, jenž trvá třeba pět až šest dní, dovede vyléčit věci, které práškama ani nevyléčíte. To mě zaujalo a říkala jsem si, že už se přežírat nikdy nebudu. (smích)
To si říkám pořád...
Mně to taky někdy nejde. Ale říkám si, že na to máme právo, abychom zase nebyly moc úporné. (smích) Občas sním celý kelímek se zmrzlinou. Je toho dost. Možná půl kila... Hrozné. (smích) Sama si pak ale za trest naordinuju, že na pár dní od toho upustím. Já se vždycky hlídám, když vím, že za pár dní budu hrát v divadle v kostýmu, který není pérovací. Mám strach, že se do něj nevejdu. Hlídám se i kvůli tomu, že dělám takovou práci, jakou dělám. Kdybych se stala regulérní a opravdovou penzistkou, asi budu víc sedět a přemýšlet o tom, co si dám dobrého. Vy jste strašně mladá a máte hodně času, ale pamatujte na jednu věc... Největší konec pro jakéhokoli člověka je, když nastoupí duševní a fyzická lenost. Musíte se zajímat a musíte se hýbat!
