Jitka Kocurová: Nebavilo mě se někde tetelit

Jitka Kocurová (43) poskytuje rozhovory jen zřídkakdy. Nyní však ve velmi otevřeném rozhovoru pro magazín SEDMIČKA mimo jiné prozradila to, proč jí nechybí popularita a jak se změnil její život po výhře v soutěži krásy.

Opravdu dlouho jste se neukázala na žádné společenské akci. Co vlastně děláte?

Mám se strašně dobře. Já mám pocit, že jsem tady na tom světě za odměnu. Kam se podívám, kam se vrtnu, tam mám opravdu hezký svět. Možná je to i tím, že jsem takový optimista a moc si nepřipouštím zlé a špatné věci. Asi to umím vytěsnit. Koukám se prostě na svůj život pozitivně. Mám zdravé děti, zdravého manžela, rodiče jsou v pořádku... Takže ať se kouknu napravo nebo nalevo, všechno je skvělé. A co dělám? V tuhle chvíli mám dvanáctiletého syna a devítiletou holčičku. Syn závodně lyžuje a dcera se začala věnovat závodnímu krasobruslení, které dělá dva roky. Takže si asi umíte představit, co pořád dělám. (smích) Furt jsem na zimáku, furt na závodech... Do toho jsem v roce 2017 objevila esenciální oleje, a jak jsem o nich pořád mluvila a mluvila, musela jsem si to všechno sepsat. Posléze mě napadlo, že bych si mohla udělat svůj e-shop, kde budu všechny tyto informace sdělovat dál. Ty oleje totiž dokážou obrovské věci. Pokud chce někdo objevovat svět esencí a alternativní medicíny, měl by na to jít pomalu a můj e-shop je takové nasměrování, jak by to lidé mohli dělat.

Před lety jste bývala obrovskou hvězdou. Nechybí vám popularita?

Já jsem vděčná za to, jak to je. Pořád moderuju, ale už nemoderuju věci, které se mi nezamlouvají a do nichž bych byla tlačená finanční motivací. Naštěstí dělám věci, které mě baví. Zabývám se těmi olejíčky a mám pocit, že pomáhám lidem. Zpětná vazba je úplně překrásná. Mám už dvacet let nadaci, staráme se o sto padesát dětí, pět dětských domovů. Já tedy nemám pocit, že bych vypadla z showbyznysu nebo že jsem někdy v nějakém extra showbyznysu byla. Mám pořád stejné přátele a dělám pořád to samé.

Poznávají vás lidé na ulici?

Ano. Většinou řeknou: "Já vás odněkud znám." (smích) Zrovna včera se to stalo. Je to hrozně milé, že lidé začnou pátrat a pak se většinou dopátrají k filmu Účastníci zájezdu. Vtom zbystří a v tu chvíli vidíte, jak se úplně rozzáří, jak z toho mají hezký pocit. (smích) Naštěstí jsem měla možnost hrát pozitivní role, takže ta zpětná vazba je hrozně milá. Když se to stane, mám hned lepší náladu, že jsem mohla být součástí něčeho tak hezkého, co je často v televizi a lidé to mají rádi.

A přesto jste toho nechala! Vždyť jste mohla hrát dál a dnes z vás mohla být velká herečka nebo televizní moderátorka, jak to udělala Iva Kubelková.

Je to pravda, ale já opravdu nemám pocit, že bych se něčeho vzdala. Zkrátka jsem si šla svou cestou. Po Miss jsem začala moderovat. Dostala jsem spoustu nabídek a vše se začalo nabalovat. Potom jsem chtěla rodinu. Už nebylo tolik času, když se mi narodily děti. A popravdě, mě vlastně nikdy moc nebavilo se někde tetelit. Nepotřebovala jsem vymetat večírky a ani to nikdy nechtěla. Když jsem se někde ukázala, bylo to z toho důvodu, že jsem tam byla pozvaná od někoho milého, koho jsem chtěla vidět. Zároveň s tím přišlo i to, že tam byli novináři. Třeba filmový festival v Karlových Varech. Tam jsem byla mnohokrát! Ale že bych šla někam na sílu se ukazovat, to jsem nikdy nedělala. A nedělala jsem to ani v době, kdy jsem byla hodně populární.

Takže jste upřednostnila rodinu?

Přesně tak. Když něco dělám, dělám to naplno. Takže jsem si strašně užívala a dodnes si užívám, že své děti mám - jsem za ně hrozně šťastná. S tím přišlo i to, že syn Tomík měl problémy se streptokokama v krku a musel brát antibiotika, čímž mi přišly do cesty ty esence a olejíčky. Začala jsem ho totiž léčit alternativní cestou. Od té doby jsme nebyli u lékaře. Jen na povinném očkování s dcerou Barunkou, jinak vůbec. Takže to na sebe všechno navazuje. To je život, který plyne. Proto nemám pocit, že bych odněkud odešla nebo někam měla přijít. Najednou se to všechno postupně stalo a mám pocit, že opravdu jsou chvíle, kdy potkáte dobré lidi, se kterými vytvoříte nějaký další projekt nebo další věci, protože vás nějak oslní. Samozřejmě taky potkáte lidi, kteří vám jen tak projdou životem a už je nikdy nevidíte. Mně ale nepřijde, že bych měla něčeho využít nebo že mi něco chybí. Vůbec nic mi nechybí. Kdyby mělo něco přijít, přijde to. Jsem narozená ve znamení Ryb a na mě to sedí. Já si tím životem proplouvám. Když na něco narazím a nelíbí se mi to, obepluju to, když tam chci být, chvíli pobudu a pak zase zamířím jinam.