Nemocnice na kraji města: diváci zaměňovali seriálové role s realitou

Legendární seriál Nemocnice na kraji města byl na svou dobu mimořádným počinem. Zatímco dnes jsou televizní stanice přesyceny seriálovou tvorbou z nemocničního prostředí, v roce 1976, kdy se seriál začal natáčet, tu nic takového nebylo.

Originalita tématu, famózní herecké obsazení, skvělý scénář Jaroslava Dietla a precizní režie Jaroslava Dudka zajistily seriálu takřka nesmrtelnost. Při jeho sledování byly ulice téměř prázdné, celý národ seděl u obrazovky a s napětím očekával další díl.

Ústřední postavou je primář ortopedie Sova a jeho podřízení. Role primáře Sovy byla původně napsána na míru Karlu Högerovi. Ten však během natáčení zemřel, takže tvůrci museli narychlo hledat náhradu. S Karlem Högerem navíc již byly natočeny všechny exteriéry. Najít adekvátní náhradu pro takto stěžejní postavu nebyl jednoduchý úkol. Nakonec tvůrci díky radě Iva Mathého začali hledat na Slovensku a tam měli šťastnou ruku. Primáře Sovu nakonec excelentně ztvárnil Ladislav Chudík.

Inu nechtěli obsloužit

Právě na uvěřitelnosti charakterů postav seriál stojí. Herci se jezdili inspirovat a pozorovat práci lékařů do nemocnice v Mostě, což byla ve své době nejmodernější nemocnice v tehdejším Československu. Není proto divu, že si diváci zaměňovali seriálové role s realitou. Ladislavu Chudíkovi ještě dlouhá léta po odvysílání seriálu chodily dopisy s prosbami o lékařské rady a ty po něm od divaček byly mnohdy vyžadovány i při náhodném setkání na ulici.

Zajímavostí je, že mladou ortopedku Alžbětu Čeňkovou, kterou nezapomenutelně zahrála Eliška Balzerová, měla původně hrát Libuše Šafránková. Jenže v té době otěhotněla a roli musela odmítnout. Zahrála si ale ve třetím pokračování s názvem Nemocnice na kraji města - nové osudy. Naopak Eliška Balzerová měla hrát milenku doktora Blažeje Inu, kterou nakonec ztvárnila herečka Andrea Čunderlíková. Ona sama je značně temperamentní, takže pro ni role nemluvné Iny nebyla úplně jednoduchá. Zhostila se jí ale velmi přesvědčivě, a to natolik, že ji velká část národa během vysílání seriálu z duše nenáviděla. Zejména ženy jí dávaly kázání o morálce, když ji potkaly na ulici, a v obchodě ji prodavačky mnohdy nechtěly ani obsloužit.

Velmi přesvědčivě působil i Miloš Kopecký v roli doktora Štrosmajera. Díl, kdy doktor Štrosmajer zemře, na diváky zapůsobil velmi silně. Mnozí z nich pak měli pocit, že zemřel i sám Miloš Kopecký.

Trhala rekordy i v Německu

Popularita Nemocnice na kraji města výrazně přesáhla i hranice tehdejšího Československa. V polovině 80. let měla v Německu sledovanost přes 40 %, což byl na tu dobu rekord srovnatelný pouze s vrcholovými sportovními přenosy.

Nemocnice slavila úspěch i ve Finsku. V USA pouštěli seriál na ambasádě lidem, kteří jeli do tehdejšího Československa pracovat. Naopak v Sovětském svazu se Nemocnice na kraji města nevysílala. Údajně by tam nikdo neuvěřil tomu, že taková nemocnice skutečně existuje.

V roce 2003 byla odvysílána druhá série seriálu s názvem Nemocnice na kraji města po dvaceti letech. Tuto sérii režíroval Hynek Bočan a scénáře se ujal Petr Zikmund. Scenárista první série Jaroslav Dietl totiž v roce 1985 tragicky zahynul při tenisu.

Třetí sérii Nemocnice na kraji města - nové osudy z roku 2008 režíroval Viktor Polesný a scénář napsala Lucie Konášová. Tato série již měla sledovanost nižší, pořád ale byla velice úspěšná. Nemocnice na kraji města zkrátka je a bude pojem.