Heidi Janků: Vždycky se cítím lépe, když mám kapelu za zády

Zpěvačka Heidi Janků (61) neztrácí krok s dobou, aktivně sleduje hudební trendy a odvážně sdílí své názory. Otevřeně hovoří o svém obtížném dětství, ve kterém jí hudba pomohla překonat těžké chvíle. Život žije naplno a z toho, že je občas někomu trnem v oku, si nic nedělá. Největší radost jí přináší její pes Eda, lásce se ale rozhodně nebrání a s pokorou přijímá vše, co jí život přináší.

Co vás aktuálně nejvíc zaměstnává?
Jsem stále v pracovním procesu. Do konce roku jsem pracovala, tím myslím opravdu až do 31. prosince, kdy jsem ještě vystupovala. Do půlky ledna jsem si dala pauzu, vyrazila na hory a už zase pracuji. Čeká mě dost vystoupení a končí plesová sezona. Duben bývá volnější a v létě bych moc ráda zpívala jen s kapelou. Na letních akcích se vždycky cítím lépe, když mám kapelu za zády.

Kde vás vaši fanoušci budou moct v létě potkat?
Kalendář už se mi pomalu plní, zatím se jedná hlavně o různé městské slavnosti a open air akce.

Neměla jste jednoduché dětství. Byla pro vás hudba tím, co vám dodávalo sílu to všechno překonat?
Je pravda, že jsem k hudbě vždycky utíkala. Oba moji rodiče byli učitelé hudby, takže jsem mezi muzikou vyrůstala. Mamka učila děti hrát na klavír i načerno, říkali jsme jim černoši. Tenkrát se to nesmělo. Také jsem chodila do lidové školy umění, kde máma učila. Přihlásila mě tam, abych se nenudila, když ona pracovala. Navštěvovala jsem sólový zpěv, sborový zpěv, klavír, hudební nauku i pohybovou výchovu. Opravdu každý den jsem měla něco. Pokračovala jsem v tom i po mámině smrti, nebyla to povinnost, spíše únik. Nechtěla jsem být doma sama, nechtěla jsem myslet na to, co se stalo.

Dneska je moderní navštěvovat různé životní kouče a podobné odborníky. Zkusila jste někdy i tuhle cestu?
Mám takovou zkušenost, že všechno přebolí, že čas všemu pomůže. Člověk by si měl projít i nějakým smutnějším obdobím, aby se potom mohl radovat z maličkostí a běžných životních radostí. Já osobně jsem nikdy nic takového nevyhledávala, zatím jsem se vždy se vším vyrovnala sama a věřím, že to tak zůstane.

Vždycky když vás někde vidím, jste velmi optimistická, veselá a energická. Čím to je? Co vám zaručeně vlije krev do žil?
Takhle jsem se narodila, a přestože mě v životě potkalo docela dost tragédií, vždycky jsem to nějak zvládla. Myslím si, že člověk by měl k životu přistupovat tak, že jsou věci, které může ovlivnit - a v tu chvíli je dobré s tím něco dělat -, a pak jsou věci, jež člověk neovlivní. S těmi by se neměl trápit a dělat si život ještě složitější. Jsem ráda, že žiji a zpívám. Mám radost z toho, že i po čtyřiceti letech si mě pořadatelé objednávají a lidé mi tleskají. Dělá mě šťastnou, že mě živí to, co mě baví, že mám kolem sebe spoustu milých lidí a dobrých kamarádek a hlavně největší lásku - Edu.

Se svým manželem jste byla 35 let. Umíte si představit, že byste se ještě někdy vdala?
Přistupuji k tomu tak, že nikdy neříkám nikdy. V tuhle chvíli si neumím představit, že bych se ještě vdala, ale láska je někdy jako blesk z čistého nebe. Můžu se zamilovat a říct Ano. Je možné, že mi život ještě přinese velkou lásku a řeknu si, že je to ten pravý. I když si myslím, že ten zásadní vztah je v životě jen jeden, ty další můžou být hezké, ale už ne zásadní. Ničemu se ale nebráním a těším se na to, co mi život přinese.