Národní muzeum: chrám vědy a umění

Před 140 lety se definitivně změnila horní část Václavského náměstí v Praze, když započala stavba monumentální budovy Národního muzea. Dominanta tohoto náměstí je více než šedesát let národní kulturní památkou, ale od té doby musela snést řadu dalších zásahů.

První muzejní sbírky začaly vznikat roku 1818 v minoritském klášteře u sv. Jakuba na Starém Městě pražském. Stálé sídlo nalezly o rok později ve Šternberském paláci, kde setrvaly až do roku 1846. Další adresou, kam cenné sbírky putovaly, byl Nostický palác v ulici Na Příkopě. Brzy se však ukázalo, že jeho kapacita není dostačující, a začalo se uvažovat o výstavbě nové budovy.

První návrh přišel od Františka Palackého, který chtěl muzeum - zvané Franciscea na počest císaře Františka I. - umístit na Smetanovo nábřeží. Tento záměr se však nikdy nerealizoval. V 60. letech 19. století se znovu rozvířila diskuse o výstavbě nové budovy, tentokrát na Karlově náměstí, avšak zdlouhavá jednání její realizaci překazila.

Zásadní změna nastala až v roce 1876, kdy městská rada věnovala na výstavbu pozemek na horním konci Václavského náměstí, kde se tehdy bourala Koňská brána. Byla vyhlášena architektonická soutěž a zadání "Muzeum jako chrám vědy a umění" se rozhodlo zpracovat 27 uchazečů.

Honosná výzdoba

Vítězem výběrového řízení se stal architekt Josef Schulz, který upřednostnil monumentalitu před funkčností. Výstavba začala 27. června roku 1885 a už o tři roky později byla dokončena hrubá stavba. Dne 18. května 1891 bylo muzeum slavnostně otevřeno. Přesto ale ještě deset let trvalo, než byla dokončena umělecká výzdoba muzea, již tvořili sochaři Bohuslav Schnirch, Antonín Wagner a Antonín Popp a malíři Vojtěch Hynais, Václav Brožík nebo Julius Mařák. Od fontány před vchodem až do věže vede 338 schodů. V honosné budově je více než tři a půl tisíce dveří a 562 oken. Vstupní sloupcová hala je zdobena bronzovými plastikami Libuše a Přemysla Oráče, Přemysla Otakara II. a svatého Václava od Ludwiga Schwanthalera. Následují další sochy Elišky Přemyslovny, Jiřího z Poděbrad, Arnošta z Pardubic (prvního arcibiskupa) či Bohuslava Hasištejnského z Lobkovic (humanisty, básníka, podporovatele umění).

O soše sv. Václava rozhodly peníze

Slavná socha sv. Václava, která zdobí Václavské náměstí, měla původně stát na schodišti před muzeem. Dokonce už pro ni byl vytvořen i sokl, ale Josef Hlávka měl odlišný plán, kvůli němuž se se Schulzem pohádal. Hlávka trval na umístění sochy na místě, kde stojí dodnes. A jak toho dosáhl? Jako mecenáš financoval její většinovou část. Jeho záměr zrealizoval Josef Václav Myslbek, který dílo dokončil v roce 1914, v předvečer první světové války.

První rekonstrukci si muzeum vyžádalo v letech 1901 až 1904, kdy byly vyměněny omítky a nápisové desky nad okny prvního patra byly nahrazeny deskami z červené žuly. Další opravy proběhly ve 30. letech 20. století, kdy byla některá plastická díla bohužel přesekána a přebroušena v rámci jejich čištění.

Tíha politických událostí

Zcela zásadní poškození budovy přišlo na konci druhé světové války. V květnu 1945 při Pražském povstání poškodily úlomky z výbuchu bomby část vnitřního traktu a zasáhly i zoologickou expozici. V 60. letech pak proběhla generální oprava fasád. Do fasády Národního muzea je vytesáno 72 jmen mužů, kteří tvořili historii českých zemí a působili zde nebo na Slovensku; jména jsou zlatým písmem umístěna mezi okny. V roce 1962 byla novorenesanční stavba prohlášena národní kulturní památkou. V srpnu 1968 muselo muzeum opět čelit těžké politické situaci a rozsáhlým poškozením způsobeným střelbou armád Varšavské smlouvy. Nejvíce byla zasažena přední fasáda, ale i pískovcové sloupy, depozitáře a ředitelská pracovna. Počátkem 70. let pak došlo k opravám.

Generální rekonstrukce

Významně se na budově Národního muzea podepsala také výstavba trasy A pražského metra, která narušila statiku. Došlo k poničení západní věže, některých stěn a vestibul musel být lépe vyztužen. Fontána i vlajkové stožáry musely být odstraněny a vrátily se až v polovině 90. let. V roce 2011 začala generální rekonstrukce budovy, která byla už dlouho v havarijním stavu, a na dlouhých osm let tak Národní muzeum uzavřelo své brány. Navíc v únoru 2016 zasáhl podkrovní část pravého křídla budovy rozsáhlý požár. Naštěstí se tehdy v muzeu kvůli probíhající rekonstrukci nenacházely žádné exponáty, přesto se škoda vyšplhala na částku deset milionů korun.

Částečného otevření se muzeum dočkalo v den 100. výročí vzniku Československa a 200. výročí svého založení. Stálé expozice se pak návštěvníkům otevřely v letech 2020-2021. Díky rekonstrukci byla zpřístupněna také vyhlídková kupole neboli panteon, do něhož se vchází nejkrásnějšími dveřmi celé budovy, zhotovenými podle návrhu Josefa Schulze.

Podzemní chodba

K historické budově Národního muzea byla v roce 2006 připojena Nová budova, která má rovněž bohatou historii. Objekt sloužil nejprve jako pražská burza, později jako sídlo parlamentu a poté jako přísně střežený objekt rádia Svobodná Evropa. Původní budova Peněžní burzy byla postavena v letech 1936-1937 podle vítězného návrhu architekta Jaroslava Rösslera. Od roku 2019 je veřejnosti přístupná i podzemní spojovací chodba, která propojuje obě budovy.

Národní muzeum je největším muzeem České republiky a tvoří jej pět odborných složek: Přírodovědecké muzeum, Historické muzeum, České muzeum hudby, Náprstkovo muzeum a Knihovna Národního muzea. Sbírky jsou umístěny v několika objektech v Praze i mimo ni. V historické budově Národního muzea můžete navštívit například expozice Zázraky evoluce, Okna do pravěku, Dějiny, Dětské muzeum a od srpna letošního roku bude otevřena nová expozice s názvem Lidé, která bude patřit mezi nejvýznamnější světové expozice věnované člověku. Muzejní komplex Národního muzea je s výjimkou kupole bezbariérový a díky tomu si ho mohou prohlédnout i návštěvníci s poruchami sluchu.