Na koně sázíme už 40 let aneb Příběh legendární hry

Historie společenských a deskových her je bohatá a fascinující, odrážející kulturní, sociální a technologické změny, které formovaly lidskou civilizaci. Tyto hry poskytují zábavu, slouží jako nástroje pro výuku a rozvoj strategického myšlení a podporují sociální interakci.

Jednou z nejoblíbenějších her v Česku jsou bezesporu Dostihy a sázky. Adrenalin, napětí, zvraty až do poslední chvíle a šustění peněz, které dodává hře výjimečnou atmosféru. I díky tomu strhávají Dostihy a sázky lidi ke hře po celé generace. Fenoménu českých deskovek se dosud prodalo téměř 4 000 000 kusů a stabilní prodeje kolem 25 000 kusů ročně si drží i v době, kdy je na trhu nepřeberné množství her. Dostihy a sázky prošly za čtyři desetiletí řadou změn a inovací. Dočkaly se i několika speciálů. Při příležitosti 40. výročí se vrací ke kořenům. V limitované edici vyšly ve stejném provedení, v jakém roku 1984 poprvé spatřily světlo světa.

Nejlevnější hvězda

Jména, která se mnoha hráčům vepsala do paměti, jsou dobře známá i pamětníkům dostihového sportu. Jde o jména skutečných dostihových koní, z nichž celá řada absolvovala Velkou pardubickou. Právě brožura z roku 1972 s názvem Co chcete vědět o Velké pardubické byla totiž autorovi Ladislavu Marešovi inspirací, když jména dvaadvaceti koní do Dostihů a sázek vymýšlel.

Držel se jí ale jen zvolna. A už vůbec se skutečný úspěch koní nepromítl do jejich hodnoty ve hře, naopak. Zatímco v herním plánu je Fantom (spolu s Gavorou) vůbec nejlevnějším koněm, ve skutečnosti je právě on historicky prvním vítězem Velké pardubické. Stalo se tak v roce 1874 a vedl ho žokej Sayers. Oproti tomu Napoli, který je v Dostizích a sázkách nejcennějším koněm, se Velké pardubické nikdy nezúčastnil. Na její start se údajně postavili až někteří z jeho potomků.

Negativní reklama

Úspěchu hry Dostihy a sázky překvapivě pomohl článek, který v roce 1985 zveřejnil deník Rudé právo. Redaktor v něm do té doby v podstatě neznámou hru pomluvil pro její kapitalistické praktiky. Vyjádřil i obavu, jak může narušit morálku socialistické mládeže. Právě díky článku se hra stala prakticky přes noc absolutním hitem. Sám Ladislav Mareš často zmiňoval, že před tiskárnou v noci stály nákladní vozy, aby prodejci získali alespoň nějaké výtisky. Vyrábělo se jich v té době zhruba 700 kusů denně, což zdaleka nestačilo.

Historie společenských a deskových her je tak důkazem lidské kreativity a potřeby interakce, které se neustále vyvíjejí a přizpůsobují měnícím se společenským podmínkám. Tyto hry zůstávají nadále oblíbenou součástí kultury, přinášející radost a výzvy lidem po celém světě.