Marcela Holanová: Nesnáším, když si někdo stěžuje

Poslední roky nebyly pro zpěvačku Marcelu Holanovou (72) vůbec snadné. Upsala se vysoké hypotéce, aby mohla opravit dům po mamince, přitom ji dost trápilo zdraví, takže přišla o všechny své příjmy. Nervy s řemeslníky se na ní také podepsaly, avšak tvrdí, že teď jí konečně svítá na lepší časy.

Marcelo, když jsme spolu mluvily naposledy, byla jste zoufalá z opravy domu, který jste zdědila po mamince. Už se to podařilo vyřešit? 
Jo. Všechno máme naštěstí hotové a už bych to nikdy nechtěla zažít. Nikdy! Dokonce jsem přemýšlela, že bych s někým šikovným napsala knihu Já a mí řemeslníci, protože si myslím, že by to byl bestseller. Co já v tom baráku zažila... A jak se k vám lidi chovají! Někteří jsou úžasní, říkají, že vás mají rádi a třeba že mě rádi poslouchají, tak že mi to udělají levněji. Ale taky je to naopak! Řeknete Holanová a bum prásk, už je to o sto tisíc dražší. Nebo to úplně zmrší. 

Co vás nyní dělá šťastnou? 
Že jsem se vyhrabala z nejhoršího a že mám kolem sebe fajn lidi. Není jich mnoho, ale ono to stačí. Jak říká Michal David, pár přátel stačí mít. A je to pravda. Ti lidi jsou u mého srdce, ať mám problém, bolest, nebo pláč, ale i smích, všechno se mnou sdílejí. To je do života strašně důležité. 

A knížku o svém životě nechystáte? 
Vy už mě skoro dáváte do hrobu. (smích) Ale ano, přemýšlela jsem o tom, když jsem byla taková rozbolavělá. Cítila jsem se ukřivděná, bylo mi úzko a smutno z rozvodu a tak vůbec všeobecně. Říkala jsem si, že napíšu knížku Můj život s komikem, ale pak jsem si uvědomila, že to nemá smysl. Vždyť takových ženských, která mají osud jako já, je... A taky nepíšou knížky o tom, jak je někdo opustil. 

Rozumím, jenže ty ostatní ženy nikdy nespaly pod stolem ve studiu Karla Svobody, z čehož pak vznikaly hity...
To jo, to je pravda! (smích) Jste dobře informovaná. Nechcete to se mnou napsat vy? V každém případě by to ale muselo být humorné. Žádná tryzna, jak jsem opuštěná a nešťastná. To ode mě nečekejte. 

Vy ale přece máte přítele, takže nejste opuštěná. 
To jo, ale chtěla bych, aby to případně bylo v duchu, že se u toho ženy zasmějí. Stěžovat si, to ne. Nesnáším, když si někdo stěžuje.