Heidi Janků: Potřebuji mít rezervu

Stejně jako většinu umělců i Heidi Janků (59) zasáhla koronavirová krize. Zpěvačka si ale nezoufá a naopak se snaží z každé příležitosti vytěžit co nejvíce. Popovídala si s námi nejen o tom, proč se vrátila na TV Barrandov do pořadu Aféry a co si myslí o lidech, kteří jí nepřejí úspěch.

Heidi, ve vašem životě nastala velká změna. Vrátila jste se na TV Barrandov coby moderátorka oblíbeného pořadu Aféry. Je to tak?
Ano. Formát je samozřejmě malinko pozměněný, než když jsem točila Aféry před těmi pár lety. Musím ale říct, že v této době, která nám umělcům není nakloněná, jsem za tu nabídku strašně ráda. Myslím si, že nabídka od pana Jaromíra Soukupa možná přišla i díky tomu, že když mi tenkrát skončila na Aféry smlouva, na nikoho jsem si nestěžovala a brala to tak, jak to bylo. Vnímala jsem to tak, že když někomu skončí smlouva a pak se neprodlouží, nedá se prostě nic dělat. Já jsem si tenkrát potřebovala od televize i trošku odpočinout, protože jsem měla pocit, že už toho na mě bylo docela dost. Dokonce jsem si myslela, že už se na obrazovky třeba nikdy nevrátím. Nicméně v této zvláštní době jsem za tu nabídku velmi ráda.

Člověk musí být asi hodně empatický, aby mohl moderovat takový pořad. Co myslíte?
Určitě. Musíte umět naslouchat. Musíte se opravdu umět do těch lidí vžít a zjistit, jaké mají priority. Každý jsme totiž originál a každý řešíme stejné problémy trochu jinak. Moje úloha je tam taková, abych těm lidem poradila z pohledu zkušené ženy, která už má něco za sebou. (úsměv) Ti lidé si mohou vzít mou radu k srdci, ale také nemusejí. To už záleží jen na nich.

Byly za tu dobu, co jste natáčela a natáčíte Aféry, nějaké příběhy, které ve vás zůstaly a šokovaly vás?
To asi ne. Já to musím odhazovat, protože kdybych si to natahovala sama na sebe, mohla bych tím přitáhnout problémy i k sobě a to já pochopitelně nechci. Takže s každým koncem natáčení končí i jeden příběh a já už to potom neřeším.

Chápu. A jak to máte teď s jinou prací?
Teď je ta doba zase taková divoká... Ano, teď je to hodně divoké. Například většina plesů se kvůli covidu ruší. Ještě nějaká vystoupení na plesech mi tam visí, tak jsem v takovém očekávání, jak to vlastně bude a nebude. Co se kapely týče, počítám, že budeme pořádně fungovat zase až v létě.

Není to pro vás jako pro umělkyni psychicky hodně náročné? Pořád vyčkáváte, jestli budete mít nějakou práci, nebo nebudete.
Je to náročné. Snažím se to ale nevidět tak černě. Zaprvé teď díky Barrandovu práci mám (úsměv), zadruhé také dělám naštěstí pro jeden německý řetězec, který si mě tak nějak vyhledal a já funguji při otevírání prodejen tohoto řetězce. Takže si momentálně nemohu až tak stěžovat. Já jsem si nestěžovala ani předtím. Dokonce jsem v době covidu začala rekonstruovat dům. Spousta lidí se pozastavovala nad tím, proč to dělám, když nemám příjem peněz. Já si ale myslím, že si ty peníze vždy nějak vydělám. A pokud ne, budu zavřená v pěkně rekonstruovaném baráku. (smích) Dělám si z toho legraci, ale bylo by fajn, kdyby si všichni uvědomili, že já v té branži funguji opravdu léta a bylo by smutné, kdybych neměla našetřené nějaké peníze, abych přežila tuto zvláštní dobu.

Nedávno jsem poslouchala rozhovor, kde zpěvačka Bára Basiková říkala, že během covidu zjistila, jak vlastně někteří lidé umělcům nepřejí. Vnímáte to také tak?
Myslím si, že covid společnost na celém světě rozdělil na dvě části. Jedna je taková smířlivá a druhá začíná být velmi agresivní. S tím ale asi nic nenaděláme. Také jsem se s tím setkala. Nejvíce jsem asi dostala naloženo, když jsem si na svou sociální síť dala fotku, že jsem byla na očkování. To byla velká síla. Podle mě ale nemá vůbec cenu se s takovými lidmi dohadovat. Já říkám na rovinu, jak to je. Měla jsem a mám našetřené nějaké peníze. Funguji v branži dlouho, takže jsem si mohla rekonstrukci dovolit a měla jsem na to hlavně čas. Až ty peníze mít nebudu, tak se holt budu starat o to, abych je nějak vydělala. Klidně bych si vydělávala i jiným způsobem než jen zpíváním. Samozřejmě by mě ale mrzelo, kdybych musela svou branži opustit.

Já si hlavně myslím, že to není něco, za co byste se musela lidem omlouvat a vysvětlovat jim, že jste si mohla dovolit zrekonstruovat dům. Co myslíte vy?
Je to tak, že jsem si našetřila peníze a nechodila si kupovat kabelky do Pařížské ulice. (smích) Já jsem prostě stará škola a vždy jsem potřebovala mít nějakou rezervu, kdyby se náhodou něco stalo. I s mými hlasivkami se může stát kdykoli cokoli, takže jsem vždy žila s pocitem, že musím mít nějakou rezervu. Ale jak jste se ptala, co si o tom myslím... Je to smutné. Na druhou stranu ale rozumím lidem, kteří přišli kvůli covidu o zaměstnání, nemají žádnou rezervu a něco někde dluží. Já mám také pořád hypotéku. Proto se stále snažím peníze nějak vydělávat, abych nebyla nikomu nic dlužná. Chápu ale, že někteří lidé jsou na tom špatně, a když se potom někde v médiích objeví, že ten odjel na Maledivy a ten si postavil dům, tak jim to hýbe žlučí. Do určité míry tedy to chování dokážu pochopit.