Hana Holišová: Baví mě, že nic nemusím
Usměvavá herečka Hana Holišová (41), která excelovala v poslední řadě show Tvoje tvář má známý hlas, je vyhlášená pejskařka. Není divu, že přijala roli i v letošním filmovém trháku Gump o psovi z útulku. Herečka SEDMIČCE prozradila nejen to, jak si užívala natáčení, ale i jak mezi prací relaxuje.
Jaký je váš vztah k pejskům?
Já jsem vášnivá pejskařka, i když možná ne ideální páníček. Měla jsem třináct let boxera, ale neustále kvůli práci pendluji mezi Prahou a Brnem a pejsek se mnou většinu těchto cest absolvoval.
Jak se vám hrála vaše role ve filmu Gump - pes, který naučil lidi žít?
Postava tam sice neměla velký prostor, bylo to pro mě natáčení poměrně velice v rychlosti. Navíc to byla role záporná, ale hrála se mi nakonec velmi dobře. Nejdřív jsem měla působit jako zdánlivě obyčejná maminka, v podstatě i sympatická osoba, která na první dojem určitě nevyvolává žádné špatné reakce. Později ale ten člověk zasadí nečekaně ránu.
Jak probíhalo natáčení?
Byla tam fantastická parta mezi herci i realizačním týmem. A moc se mi líbil ten přístup ke zvířatům, který na place probíhal. V hlavní roli filmu jsou zvířata, je to o nich. Oni jsou ti praví hrdinové. Nejsou to žádní cvičení pejsci pro film, ale ti reální, jimž se v životě děly ošklivé věci. Ještě teď mám husí kůži, když o tom mluvím.
Na jaře jste excelovala v show Tvoje tvář má známý hlas. Která postava konkrétně vám dala nejvíce zabrat pěvecky?
Na to se nedá jednoznačně odpovědět. Každá písnička byla nádherná a zároveň těžká v jiném ohledu a jinak. U některého interpreta to bylo složité v tom, že předloha má určité specifikum. To jsem sama nemohla úplně napodobit, protože já sama v životě takovou dispozici danou nemám. Například hlasovou. Když jsem dělala rockového zpěváka Stevena Tylera, který má hlas ječák a chraplák, tak jak jsem to měla udělat já, když sama takový hlas nemám? To se velmi těžko překlene. Naopak byly zase úkoly, kdy ten interpret nemá žádné výrazné specifikum, abyste měla co napodobovat a abyste se mu mohla nějak přiblížit. I to bylo náročné, když se člověk neměl čeho chytit.
Stýská se vám po pořadu?
Mám takové smíšené pocity. Podle mě je tato show hlavně o psychice, ustát to natáčení, když už vše probíhá a jede. Nepodlehnout panice, věřit si, že to zvládnu a že to dám, že to zazpívám. Je dost náročné zpívat věci, které máte vstřebané jen pár dnů. V divadle se roli učím dva až tři měsíce, mám ji nadrcenou, většinou to v hlavě zůstane už v nějaké automatice. A i když přijde stres - na mě na pódiu přijde skoro vždy -, pokaždé tam alespoň nějakých padesát procent zůstane. To je takové pravidlo. Při natáčení Tváře, kdy u každé nové písně, již si vylosujete, máte pět šest dní na to, abyste se ji naučili a vypilovali, to není usazené. Pro mě tento proces byl vždy o nervy.
Jak trávíte svůj volný čas mimo pódium?
Když mám volno, baví mě, že nic nemusím, jen tak jsem. Ráda trávím čas s rodinou nebo přáteli. Miluji koukat se na filmy nebo si číst, mít na to čas. Také ráda chodím do lesa na houby, jsem vášnivá houbařka. Někdy se to stydím říct, ale mým koníčkem je i šití. (smích)
Jaký je váš největší hřích?
V podstatě cokoli dobrého k jídlu. Miluji sladkosti, ale dost se snažím vyhýbat se jim. Moc totiž nesportuji, v podstatě vůbec, a jakmile přestanu vydávat kalorie na pódiu, což se poslední rok během covidu stalo, sladké a jídlo celkově musím ohlídat. Ale ráda zhřeším se suši.
