Deset nejčastějších mýtů o krmení psů a koček

Krmení psů a koček se na první pohled může zdát jednoduché, ve skutečnosti je ale plné zakořeněných předsudků, polopravd a chyb, které se mezi chovateli předávají už po generace. Často vycházíme z vlastních stravovacích návyků, emocí nebo z toho, "jak se to dělalo vždycky", místo abychom respektovali skutečné potřeby zvířat.

Zásadní rozdíl spočívá už v samotné biologii. Kočky jsou striktní masožravci a jejich organismus je tomu uzpůsoben.  Některé živiny, například esenciální taurin, si kočky nedokážou samy vytvořit a musí je přijímat v potravě. Psi jsou naopak fakultativní masožravci. Protože se jejich trávení od doby domestikace postupně změnilo, jsou dnes schopni přijímat pestřejší jídelníček, který kromě masové složky obsahuje i rostlinnou přílohu.

Přesto se v praxi setkáváme s tím, že jsou psi i kočky krmeni neadekvátně. Často se stává, že majitelé krmí své mazlíčky nekonzistentně - kromě běžné stravy jim dávají různá ‚přilepšení‘, zbytky od stolu, nepravidelné porce nebo dokonce nevhodné potraviny. Mezi časté chyby patří také náhlé změny krmiva bez postupného přechodu, nerespektování věku, velikosti či aktivity zvířete nebo podceňování složení krmiva. "Mnoho majitelů se zároveň řídí různými mýty - od přehnaných obav z některých surovin až po mylné představy o tom, co je "přirozené" nebo "zdravé".

Cílem tohoto článku je uvést věci na pravou míru a upozornit na 10 nejčastějších mýtů o krmení psů a koček, které mohou negativně ovlivnit jejich zdraví i přirozený komfort. Protože správná výživa není o trendech ani emocích, ale o kvalitních surovinách, vyváženém složení a respektu k odlišným potřebám každého jedince.

Na odborné vysvětlení nejčastějších mýtů jsme se podívali ve spolupráci s výživovou poradkyní výrobce krmiv Calibra.

TOP 10 mýtů o krmení psů a koček

1. Mýtus - psi a kočky můžou jíst to samé co lidé

Realita - lidská strava, tak jak si ji servírujeme, není pro zvířata vhodná. Často obsahuje větší množství soli, koření, tuků nebo dokonce suroviny, které jsou pro zvířata nevhodné či přímo toxické.

2. Mýtus - když pes nebo kočka žebrá, má hlad

Realita - pokud má zvíře dobře vyváženou a na jeho velikost optimalizovanou denní porci, je žebrání spíše zlozvykem, naučeným chováním s cílem získat něco lahodného, nikoli signálem skutečného hladu.

3. Mýtus - mléko je pro kočky zdravé

Realita - s věkem klesá v organismu kočky množství enzymu laktázy a proto mohou dospělé a zejména pak starší kočky mléko hůře trávit a v některých případech se u nich mohou objevit i zažívací obtíže.

4. Mýtus - syrové maso je vždy lepší než granule

Realita - syrová strava může fungovat pouze tehdy, je‑li správně vyvážená a sestavená s ohledem na potřeby daného jedince. V ideálním případě by mělo být vždy konzultováno s odborníkem.  

5. Mýtus - drahé krmivo je automaticky kvalitní

Realita - cena není zárukou kvality. Rozhodující je složení a nutriční hodnota.

6. Mýtus - pes potřebuje jen maso, přílohy jsou zbytečné

Realita - psi nejsou striktní masožravci, a proto kvalitní zdroje sacharidů mohou být součástí vyvážené stravy.

7. Mýtus - kočky nemusí pít vodu, když jedí granule

Realita - právě naopak při krmení suchým krmivem (granulemi) je dostatečný příjem vody klíčový.

8. Mýtus - psi si dokážou sami regulovat množství jídla

Realita - pes nedokáže kontrolovat velikost své porce a pokud mu krmivo chutná, určitě nemá záklopku, která by mu řekla "a dost". Proto mají tendence se přežírat, z čehož pak vzniká nadváha až obezita. Zhruba 1/3 psů v ČR trpí nadbytečnou hmotností.

9. Mýtus - suché krmivo čistí zuby

Realita - granule nenahrazují pravidelnou dentální péči. Obzvlášť, když velké množství psů granule nežvýká, ale polyká. Tedy zde určitě nedochází k žádnému mechanickému čištění povrchu zubů.

10. Mýtus - bezobilné krmivo je vždy zdravější

Realita - jsou jedinci, kterým mnohem více prospívá krmivo s obilovinami (např. rýží), než krmivo bez obilovin (tzv. grain free krmivech).

Správná výživa je jedním ze základních pilířů zdravého a spokojeného života psů a koček. Pokud si nejsme jistí, jak svého čtyřnohého miláčka správně krmit, je vždy lepší řídit se doporučením veterináře nebo odborníka na výživu než zažitými mýty.