Šlo by to i bez hasičů?

PR ČLÁNEK

Na pohodlí se zvyká snadno. Netrvá to dlouho a některé věci, které pro nás zprvu byly cenné, se v našich očích stanou jakousi běžnou samozřejmostí. Jedním příkladem za všechny jsou hasiči. Tak nějak automaticky počítáme s tím, že stačí vytočit tři číslice a hasiči jsou v minutě ve zbroji a připraveni čelit nástrahám, které jim náš osud přichystal. Málokdy si uvědomíme, že za těmi třemi číslicemi a za onou žáruvzdornou zbrojí se skrývají nejen lidské příběhy plné odvahy, obětavosti a každodenní píle, ale bohužel taky sáhodlouhé politikaření. Musím se přiznat, že ani já sám jsem si kdysi plně neuvědomoval, co všechno předchází tomu, že se otevřou dveře hasičské zbrojnice a za zvuku sirény vyrazí požárníci na pomoc potřebným. Pak jsem se však stal starostou Domažlic a ruku v ruce s tím, jak jsem se seznamoval s potřebami a prací hasičského sboru, začal jsem postupně prozírat. Od té doby mi způsob, jakým se stát, ale i některé samosprávy staví k podpoře hasičů, přijde občas až nedůstojný.

Říká se, že člověk míní, ale časy mění. Časy skutečně mění - za posledních 15 let stoupl počet hasičských zásahů takřka čtyřnásobně. Hasiči na ně však mnohdy vyjíždějí tou stejnou technikou a s tím stejným vybavením jako před oněmi 15 lety. A to je bohužel leckdy ten lepší případ, výjimkou totiž není ani technika pamatující osmdesátá léta. Já však věřím, člověk nemusí pouze mínit, ale může i měnit. Proto jsem v Poslanecké sněmovně a následně také v Senátu pomohl prosadit novelu zákona o pojištění a ze stejného důvodu jsem ve svých snahách nepolevil ani v pozici zastupitele Plzeňského kraje, jímž jsem od roku 2004. V posledních čtyřech letech jsem navíc rovněž předsedou komise pro dotační program Podpora jednotek sborů dobrovolných hasičů Plzeňského kraje. Díky tomu se pravidelně setkávám s vedoucími představiteli územních odborů HZS, s krajským ředitelem HZS, ale také se starosty a členy sborů dobrovolných hasičů, a naslouchám jejich potřebám a podnětům. Mám přitom na paměti, že jsou to právě tito lidé a ti, které zastupují, komu vděčím za onen "samozřejmý" pocit, že se mi v nouzi dostane pomoci.

Abych plně porozuměl tomu, co práce dobrovolných hasičů obnáší, a mohl lépe naslouchat jejich potřebám, sám jsem se před více než deseti lety stal jedním z nich. Jsem častým návštěvníkem řady hasičských soutěží dospělých i mládeže, účastním se výročních valných hromad jednotlivých SDH, shromáždění delegátů, aktivů zasloužilých hasičů i setkání jejich mladých následovníků či oslav sv. Floriána. Ještě donedávna jsem navíc za domažlické veterány SDH běhal levý proud v Chodské veterán lize. Nic z toho se samozřejmě nedá srovnat s pomocí takříkajíc v první linii, chtěl bych však říci, že hasiči ve mně mají věrného zastánce a podporovatele.

Myslím, že je společenskou povinností odvděčit se hasičům za jejich odvahu a odhodlání odpovídající technikou. Proto bych se rád zasadil o to, aby se na postupné obnově hasičské techniky a výstroje podílel také Plzeňský kraj.

Věřím, že všichni najdeme tu správnou odpověď na otázku z titulku tohoto článku. Hasiči nám pomáhají den co den, buďme tu také my pro ně. Podpora hasičů je totiž podporou nás všech.

Jan Látka, předseda finančního výboru Plzeňského kraje

Zadavatel: ČSSD / Zpracovatel: Political Booster s.r.o