Popelka Libuše Šafránková dnes slaví šedesátiny

Existuje několik druhů hereček. Některé jsou populární kvůli své kráse, a když zestárnou, neštěkne po nich ani pes. Potom jsou takové, které mají talent, jsou populární, ale sexsymboly z nich nikdy nebudou. A nakonec jsou takové, které jsou krásné v mládí, ještě krásnější ve zralejším věku, mohou se pochlubit obrovským talentem a miluje je několik generací diváků. Mezi posledně jmenované rozhodně patří Libuše Šafránková, která dnes slaví 60. narozeniny.

Libuše Šafránková se narodila v Brně. Její tatínek byl varhaníkem v kostele, kvůli čemuž si dokonce v dětství prožila své, protože v padesátých letech minulého století, v dobách tuhého komunismu, nebylo toto zaměstnání příliš populární. Od malička bylo v podstatě jasné, kudy se bude ubírat její životní cesta. Už jako malá holčička totiž prokazovala nezměrný komediální a dramatický talent.

Malá Libuška trávila v kostele velkou část svého dětství, neboť tatínek byl varhaník a maminka členkou kostelního sboru. Zde nejspíš leží i kořeny jejích pozdějších postojů a její víry. "Tatínek hrál na varhany, maminka zpívala na kůru s ostatními, přišlo to samo od sebe, že mě brali s sebou: ve všední dny a v neděli třeba i několikrát. Vzpomínám si, jak mě tatínek jednou při mši nechal držet varhany, musel odběhnout. Tak čtyři, pět mi bylo. Chvilku jsem ho poslechla a držela jen dva tóny, co mi poručil. Po chvíli mi to přišlo jako nuda, jednotvárná, že to trvá dlouho a že by si ti lidi zasloužili víc. Tak jsem do toho šlápla. Od té doby mi začali říkat malá varhanice. Ne malá čarodějnice, ale malá varhanice," zavzpomínala na dobu svého dětství v rozhovoru pro magazín Lidových novin.
Když zrovna nebyla s rodiči v kostele, navštěvovala malá Libuše několik dramatických kroužků a hrála ochotnické divadlo. Její zaujetí světem "komediantů" bylo tak silné, že nemohla skončit jinde než na brněnské konzervatoři.

Více se dočtete v aktuálním vydání časopisu SEDMIČKA, ve kterém se také dozvíte, proč Libuši Šafránkovou nenávidí Naďa Urbánková.

Autor: Martin Kiml