Každý si musí rozbít hubu sám, říkají členové skupiny Lucie

Zkraje léta odehrála kapela Lucie čtyři obří koncerty ke třiceti letům společného hraní a na festivalu v Karlových Varech představila "svůj" dokument. David Koller, Robert Kodym, P.B.CH. a Michal Dvořák, čtyři muži, kteří se před pár lety nemohli ani "cejtit", teď žijí - nebo to tak alespoň vypadá - ve zralém harmonickém registrovaném partnerství.

Kdybyste se mohli v čase vrátit těch třicet let zpátky a poradit nebo něco říct těm svým o třicet let mladším já, co by to bylo?

P.B.CH.: Ať neřeší minulost.
Michal: Zkušenost je nesdělitelná. Opravdu. Chytrý lidi mi v životě říkali takových mouder, ale dokud jsem si v životě tu svoji hubu nerozbil sám, tak jsem jim vlastně nevěřil. Možná jediný: Makat, makat, makat. A neposrat se sami ze sebe.

Tak vidíte, stejně z vás moudro vypadlo.
Michal: A stejně mi nebudou věřit.
David: Makat, makat, makat... To říkal Lenin, ne?

Ten říkal "Učit se, učit se, učit se".

David: Aha, tak "makat" říká Babiš.
P.B.CH.: Zní to podobně. Já bych jim řekl, že nejdůležitější je tolerance. A když ti na někom něco vadí, tak to je nespíš vlastnost, kterou máš taky. Zase dalajlama.
Robert: Muzika je strašně krásná, perfektní věc. Muzikantem chce být obrovský množství lidí, není ale úplně to nejdůležitější stát se muzikantem v nějaké strašně slavné kapele, ale že hudba je krásná na všech možných úrovních a žánrech a není potřeba se trápit, když se nestaneš Michaelem Jacksonem nebo Mickem Jaggerem.

Jak vyřešili své dávné spory, co říkají na dokument o kapele nebo jak šílené jsou jejich fanynky, a samozřejmě spoustu dalšího, se dočtete v novém čísle týdeníku INSTINKT.