Alena Doláková o životě v Americe: Nikdo tam nemá problém, protože ho mít nemůže

 "Byla jsem hrozně protivná, dokonce jsem svoji sestru poslala v zimě pro jahody. Taková strašná mrcha jsem byla," popisuje Alena Dolákovou (26) postavu Holeny, kterou ztvárnila v pohádce Tři bratři. I když nešlo o velkou roli, vešla jí Alena do povědomí. Jednak, protože hrála po boku Ivany Chýlkové a pak, že hrála dobře.

"Lidi jsou překvapeni, jaká jsem v reálu příjemná a že mám milý hlas. Ale většinou mě nepoznávají. Obecně si mě nespojují s filmovými postavami, které jsem vytvořila," říká Doláková, která díky svému "variabilnímu" obličeji může hrát osmnáctky i třicítky.

Do Svěrákova filmu se dostala přes konkurz. Na rozdíl od jiných herců je přímo miluje. "Někdy to jsou rychle vydělané peníze. Nad rolí strávíte několik desítek minut nebo hodin," přiznává. Momentálně navštěvuje hlavně zahraniční castingy. Jak v Praze, tak v Los Angeles, kde si pronajala byt a buduje kariéru podobně jako Adam Mišík. "Ještě jsem ho tam neviděla, ale věřím, že se potkáme někde na castingu," vypráví a svoje slova doprovází smíchem, který by mohl být její poznávací značkou.

Splnil se jí sen

Těsně před karlovarským filmovým festivalem jí přišlo vyrozumění, že dostala v Americe pracovní vízum. To, o čem stovky jiných herců sní, se pro ni stalo skutečností. Cesta za velkou louži ale nebyla přímočará. "Celoživotně studuji, pořád se chci rozvíjet. Když jsem byla ještě v Praze, doporučila mi jedna známá herecký kurz ve Španělsku. Intuitivně jsem cítila, že by to mohlo být dobrý, tak jsem jela. A tam jsem dostala nabídku pokračovat v kurzech v Los Angeles. Už dva roky studuji u předního hollywoodského kouče Bernarda Hillera. A teď po roce pendlování mezi Prahou a Los Angeles se mi podařilo dostat pracovní vízum, z čehož mám ohromnou radost. Je to sice finančně náročné být tady i tam a platit si všechny ty kurzy, ale zase si říkám, že investovat do sebe je to nejlepší, co můžu udělat."

Anglicky se učila už v mateřské školce. "Chodila jsem do alternativní školky, kterou založila parta rodičů, kteří odmítali klasické školství. Byli jsme třída o jedenácti dětech. Devět kluků, dvě holky a měli jsme tam dramatický kroužek, se kterým jsme cestovali po různých evropských festivalech," vzpomíná. Oprávněně si tudíž ve svém životopise píše, že hraje od svých pěti let.

Nedělám číšnici, chodím na konkurzy

Po studiu na JAMU působila léta v divadelním spolku Kašpar, teď hraje divadlo v Los Angeles a dokonce uvažuje, že se sama pustí do produkce nějakého divadelního představení. "Mám ráda inteligentní postavy, které hýbou dějem. Silné ženské příběhy a role, jako teď dostávala třeba Alena Mihulová anebo Zuzana Mauréry, která vytvořila titulní postavu v Hřebejkově filmu Učitelka. V Americe je v tomto směru víc možností, tak jsem si řekla, že tomu půjdu naproti, ať už to dopadne jakkoliv."

"Samozřejmě, když člověk přijede do Ameriky, může být jedním z číšníků a čekat na příležitost, ale pokud se rozhodnete jít jinou cestou, když uvěříte v sebe, tak se ten svět otočí a začnete potkávat pracující herce a režiséry a čím dál zajímavější tvůrce. Řikala jsem si, že radši půjdu do mínusu, protože vím, že se mi to někdy nějak vrátí, než abych dělala číšnici."

Na životě v Los Angeles se jí nejvíc líbí povaha lidí a jejich přístup k životu. "Američané nemluví tolik o svých problémech. Neřeší je na kafíčkách a po hospodách. Možná se zpovívají psychologovi, ale výsledek je takový, že si myslí, že se mají dobře. A když si to pořád říkáte, tak se tak prostě máte. Když pak přijedu do Česka a najednou mi lidé začnou vykládat, co mají za problémy, nebo jaký problém mají se mnou, jsem z toho úplně vedle. Nejsem na to zvyklá, protože v Americe nikdo problém mít nemůže a nikdo ho taky nemá. Jinak to nejde," směje se.

Alena Doláková už pozvala k sobě do Los Angeles nejednu kamarádku. Tou největší je Hana Vágnerová, se kterou si zahrála v seriálu Já, Mattoni, který zanedlouho uvede Česká televize, další Klára Issová a momentálně je u ní na návštěvě Zdeněk Piškula.

Ivana Bachoríková