Zdeněk Troška stojí za Miroslavem Donutilem, za stažením Sluhy dvou pánů tuší závist

Déle než dvaadvacet let zářil Miroslav Donutil (65) na prknech Národního divadla v inscenaci podle Carla Goldoniho Sluha dvou pánů. V prosinci ale hit čeká derniéra, s čímž herec nesouhlasí. Na jeho stranu se teď postavil i režisér Zdeněk Troška (63).

Za víc než dvě desetiletí udělal Miroslav Donutil ze hry Sluha dvou pánů jeden z největších taháků Národního divadla. Vedení však v červnu rozhodlo, že 27. prosince, na kdy připadá šestistá repríza, proběhne derniéra představení. Donutil se nikterak netají s tím, že s rozhodnutím vedení nesouhlasí a dokonce uvažuje, že by jej přesunul na jiné místo, podpory se mu teď dostalo ze strany Zdeňka Trošky.

"Žijeme v kapitalismu a vše, co děláme, je v podstatě výrobek. Kdysi jsem o tom mluvil s ředitelkou opery, řekl jsem jí: ‚Vy, jako šéfka instituce, byste měla brát v potaz, že jak opera, tak i divadlo musí vydělávat.' Pokud budu mít inscenace, které jsou stále vyprodané, tak je budu tak dlouho držet a hýčkat, dokud zájem nepovolí," nechápe rozhodnutí vedení Národního divadla filmový tvůrce.

Za kontroverzním rozhodnutím, které první scéna ospravedlňuje dohodou se zesnulým režisérem Ivanem Rajmontem, vidí Troška zcela jiné důvody. Konec konců, ani dědicové práv Ivana Rajmonta se nebrání tomu, aby se hra uváděla nadále, pokud bude zachována její kvalitní úroveň.

"Jsou inscenace, které se nepovedly, i když jsou moderní, ale diváka neosloví. Proto si myslím, že pokud je inscenace žádána a stále plní národní divadla, jen hlupák ji stáhne z oběhu. Jestli v tom třeba není závist kolegů, kteří to Donutilovi nepřejí. To je dnes v Česku normální záležitost, závist a nepřejícnost je tu stále. Já být ředitelem, tak hru nechám tak dlouho, dokud bude dávat peníze, se kterými třeba mohu realizovat nějaké moderní představení," vyjádřil se v Parlamentních listech Zdeněk Troška.

Ten je ostatně proslulý nejen tím, že dokáže pravidelně plnit jindy poloprázdná česká kina, ale také tím, že to s financemi skutečně umí. Jeho filmy jsou zkrátka tahákem a umějí na sebe spolehlivě vydělat. Troška ostatně nezapomněl uvést příklad jiné legendární hry, která se stala hitem a dodnes je nepřekonatelná.

"Vezměte si inscenaci Kočičí hra s Danou Medřickou, která měla přes čtyři sta repríz. Kdyby neumřela, tak by se hrála dodnes a stále by bylo vyprodáno na dlouho dopředu. Proč půjdu proti vlastní peněžence a kapse tím, že budu likvidovat inscenaci, která je maximálně výdělečná? Tady ale mohou být jiné zájmy, to je první věc, na kterou je třeba se zaměřit," upozornil filmový režisér.