Kateřina Cajthamlová: Nemyslím si, že jste to, co jíte

Díky televiznímu pořadu o hubnutí se rychle stala jednou z nejpopulárnějších lékařek v Česku. Internistka Kateřina Cajthamlová (55) se nepovažuje za dietologa, ale když ji požádáte o radu, velmi ráda vám vyjde vstříc. Ačkoli na obrazovkách budí respekt, ve skutečnosti je to velmi milá a vtipná žena.

Kateřino, zmizela jste z obrazovek. Kam jste se poděla?
Je to moc legrační, protože já jsem možná zmizela pro diváky, ale pořád - už třicet let - mám svoji praxi. Normálně dělám psychoterapii a poradenství v životním stylu, takže se nedomnívám, že jsem pro své pacienty zmizela. Možná jsem trochu víc psala knihu. Jmenuje se Abeceda moderního rodiče, takže mně se jako by překlopilo účinkování v televizi ve spisovatelství. Kniha měla mít původně 250 stránek, má jich nakonec 400.

Od vás se ale očekávají jiné knihy - přece o zdraví a hubnutí!
Podívejte se, poslední komplexní kniha o rodičovství ze všech možných stran vyšla naposledy v roce 1986 a teď byla udělaná reedice, to byl pan profesor Matějček, s tím, že samozřejmě za těch 30 let od socialismu do naší současnosti, kromě toho, že přibyl internet, se začala řešit šikana, začal se řešit transgender, změnil se vztah k homosexuálním a lesbickým párům. Další, co se výrazným způsobem změnilo, bylo postavení dítěte. Vytvořila se dětská práva - to je věc, která v té době, kdy svou knihu pan profesor psal, nebyla. Změnily se náhledy na školy, na industriální školství se teď hodně kouká skrz prsty, čili situace je úplně jiná.

Máte na mysli něco konkrétního?
Třeba se ztabuizovala smrt. Dřív byl tabu sex, dnes je tabu úmrtí. To jsou všechno věci, které se mnou moji pacienti řeší. Takže proti všeobecnému přesvědčení si myslím, že právě tato kniha byla potřeba, protože knih o hubnutí je nadbytek. Poslední takovou velmi komplexní publikaci jsem měla tu čest psát jako spoluautor, kde byl pan profesor Doleček coby endokrinolog, docent Středa jako dietolog a já vlastně jako psycholog. Jmenovalo se to Nebezpečný svět kalorií z pohledu tří lékařů a já si nedovedu představit, že bych mohla napsat něco lepšího. Kromě toho samozřejmě pravidelně vycházejí odborné publikace z oboru obezitologie jako klinická výživa. Na těch knihách spolupracují renomovaní odborníci, takže nevidím důvod, proč psát další věci. Trh je spíš zaplaven nesmysly, které se týkají diet.

Jenže v tom je přece byznys!
To je možné, ale ze zdravotního ního nesmyhlediska to jsou nesmysly. V knize Abeceda moderního rodiče je například kapitola Kritické myšlení nebo kapitola Internet, kde se vyjadřuju k tomu, na co si mají lidé dávat v této souvislosti pozor.

A proč jste si vybrala zrovna rodičovství, proč ne jinou oblast?
To byl takový vtip, fóreček. Přišlo za mnou nakladatelství Vyšehrad s tím, jestli bych napsala svůj životopis a já jsem řekla, že to jistě ne, protože ve svém věku se na to necítím. Pomník si navíc člověk nemá stavět sám. Oni mi pak tedy navrhli samozřejmě něco o jídle, ale já jsem řekla to, co říkám vám, že trh je zaplavený a nic lepšího než v roce 2013, což byla ta publikace s profesorem Dolečkem, napsat nelze. Tak se mě zeptali, co se svými pacienty nejvíc řeším, a v tu chvíli jsem si uvědomila, že rodičovství - z pozice dítěte i z pozice rodiče. Jednak se výrazně změnil věk matek, které vstupují do rodičovství, protože medicína neuvěřitelným způsobem prodlužuje věk lidí. Díky tomu se mění vztah ke stáří a k péči o staré lidi vůbec. Hovoří se o pěstounské péči o různých transgender problematikách, čili shledala jsem, že tohle mi přijde jako pole neorané, o tom nic komplexního není. A tak jsem se ambiciózně nakladatelství zavázala, že o tom teda něco napíšu, no. (smích)

Před několika měsíci se vysílalo pokračování pořadu Jste to, co jíte, ale bylo bez vás. Proč jste do toho nešla?
Zaprvé se pořad jmenuje Jste to, co jíte, a to já si už dnes tak úplně nemyslím. Já si myslím, že jste to, co jste. Máte nějakou genetiku, máte nějakou výchovu do věku deseti let, máte nějakou každodenní zátěž. To znamená - pro mě ten formát byl příliš úzký na to, jak komplexní je problematika zdravotního příznaku "nadváha" a nemoci zvané obezita. Druhý důvod odmítnutí účasti v pokračování pořadu tak, jak byl před lety vymyšlen, je moje mírná frustrace z toho, že ty tři věci, které jsme se tam s kolegou snažili říct, vlastně televizní diváci nepochytili. Stravu nadále nepřizpůsobují své genetické, psychické ani fyzické zátěži, nepřidávají pohyb ani odpočinek - a nekonzultují u lékaře při nastavení cílů hubnutí ani při kontrole toho, jak zhubli. Číst složení jsme je také nenaučili, zapamatovali si jen "vyhazování z lednice" - a to je zoufale málo.

Celý rozhovor najdete v novém čísle časopisu SEDMIČKA!