Jirka Mádl přiznal: Když mě holka nechtěla, říkal jsem, že bude litovat!

Vojtěch Kotek a Jiří Mádl jsou opět spolu. Může za to génius Leonardo da Vinci! Oblíbené herecké duo se stalo moderátory nového televizního pořadu, jehož název je inspirován právě jménem proslulého výtvarníka, vědce a experimentátora.

Primácká show se jmenuje Davinci a přináší spousty informací, jež rozšiřují obzory nejen divákům ale i oběma hercům.

Je něco, co jste si jako děti mysleli a ono to bylo jinak?
Kotek: No, prakticky všechno! Především jsem si ale myslel, že Vinnetou a Old Shatterhand jsou opravdoví, reálně zažívaj všechna dobrodružství a kolem nich pobíhají lidi se stejnýma kamerama, jakou měl tehdy táta, a filmují je. Jediný, co mi nesedělo, že si jich nikdo z těch indiánů nevšímá a nemá tendence je taky skalpovat.

Mádl: Já si vždycky myslel, že když mi nějaká holka neopětovala lásku, že toho bude krutě litovat. Teď už jen potřebuju zjistit, jestli tomu tak u všech je.

Co vám dávalo ve škole nejvíc zabrat?
Kotek: Rozhodně matika. Nějak jsem si za všemi těmi čísly nikdy nedovedl představit něco hmatatelného, a to mě demotivovalo. Na druhou stranu je pravda, že u fyziky a chemie jsem si to sice někdy představit dovedl, ale můj problém to vlastně moc nevyřešilo.

Mádl: Rozhodně nejvíc matematika. Dodneška mám sny, že mám všechny předměty uzavřený, jen matiku ne, a oni strašej, že mě nepustí k maturitě. Jinak asi nic, já byl docela šprt.

Který další obor kromě filmu vás nejvíc zajímá?
Kotek: Určitě historie a pak asi biologie. Příroda, říše zvířat a rostlin a to, jak dokonale a propojeně to celé umí fungovat. Občas tomu systému sice člověk hodí klacek pod nohy, ale na přírodu stejně ve výsledku nemá. Ale musím říct, že takové ty úvahy o vesmíru, nekonečnu a červích dírách ve mně už od malička vyvolávají úzkost a depresi z vlastní smrtelnosti.

Mádl: Parazitologie. Je to podle mě obor, který nás může zachránit, protože princip "začít vnímat nepřítele jako přítele" bude jednou nevyhnutelnej.

Jak byste popsali svoji vzájemnou spolupráci?
Kotek: S Jirkou je to jako jízda na kole. Odmala to umíte, víte, že můžete vždycky nasednout a jet a ono to půjde. Akorát čím je člověk starší, je obtížnější ho na to kolo dostat. Ale když už na něm sedí, tak to frčí!

Mádl: Nepracovali jsme spolu pět let, tak jsme nabitý.

A jak byste popsaku jeden druhého?

Kotek: Malý velký hokejista.

Mádl: Kafe, kamera a cigáro